civilizace

Města

je jich tu málo a jsou méně lidnatější, než leckteré české vísky. Ale tyhle střípky osídlení na dlouhých cestách jsou pocitovou jistotou, že tu nejsme úplně sami. A jak teprve musí být tenhle pocit důležitý v zimě, za mrazu a ta tmy.

Whitehorse

Výchozí město a poslední dotek civilizace jako takové – ta ostatní města jsou spíše výspami člověka v divočině. Zde se dá nakoupit a jakoby „nabrat dech“. Je zde slyšet čeština, ale i ostatní jazyky. Tady to prostě „žije“. Odtud vyplouvaly parníky do Dawsonu, tady odtud čekala dlouhá cesta na všechny dobrodruhy.

Nápis pod zlatokopem: „Tato socha je věnována všem, kteří následovali své sny“.

A tedy i mně.

Jo a je tu letiště…

Carcross

Městečko, do kterého se dostávali zlatokopové, co přešli White Pass a Chilcootský průsmyk.

První naše tábořiště a také je zde nejsevernější mikropoušť o jejímž vzniku se vedou dohady.

Je to jedno, jak vznikla – je krásná.

Dawson

To je dnes romantické město těžící ze zašlé slávy a westernových filmů o ní, nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké to zde skutečně bylo, jde z toho mráz po zádech. Osudy lidí – ten denní boj o přežití a člověčenství a také neutuchající a neúnavná podnikavost a dřina všech, co sem přijeli. Mají můj obdiv, ale také mi nad tím zůstává rozum stát, co sem ty lidi hnalo, jaká pošetilost, zoufalost a odvaha. Dnes jsou zde lidé podobní. Ti mladí, protože sem utíkají hledat sebe a zároveň únik z globalizovaného neosobního světa, ti ostatní, že v tom světě nemohli nalézt sebe, nebo jediným východiskem byl útěk sem. Oboje, v současnosti, koneckonců dává smysl.

Fairbanks

Andustriální americké aljašské velkoměsto. Byli jsme zde při slavnostech slunovratu. Spali jsme v kempu na okraji města. Popili i se pobavili. S Danem jsme udivili místní obyvatele odvážnou koupelí v řece Chena. Pěkné muzeum a také ptačí rezervace.

A místní idol vypadající jako Asterix

Na závěr mokřady ptačí rezervace (spíš líhniště komárů).

Inuvik

Nejsevernější město Kanady, kam jsme se k mé velké potěše dostali, asi 400km nad polárním kruhem, kde je slunce o půlnoci na severu. Romantické těch mrzkých pár měsíců, jinak tři čtvrtě roku zamrzlé.

Bar v Inuviku v půl druhé ráno.

Takový normální kilometrovník.

Mayo

Maličkaté město (hodně malá vesnice), kde jsme zahajovali plavbu. Prakticky samí „First Nation“ – opilí a přátelší (česky = vlezlí). Ale mají tu Liquer Store a v něm, kupodivu, český Budvar. Takže jim to nemůžete mít za zlé.

Tok

Kdo by čekal kopec na Brdech, tak se plete. Je to na americké rovině, v zimě je tu největší zima, ale my tu měli 28°C ve stínu.

Chicken

Úplně nejmenší městečko. Kdyby tu nestříleli z děla dámské kalhotky a podprsenky, nebyla tu fůra zlatokopů a turistů, tak je tu děsná nuda. A stálých 15 obyvatel.