Moje dojmy – shrnutí
Yukon
Cesta na Aljašku, tedy do Kanady i do států byla především za přírodou. To mne nezklamalo; spíš bych řekl, že jsem byl překvapený a ohromený plochami přírody a rozlohou této monotónnosti, nežli přecházel plochy lesů do tundry, jezerních a horských oblastí. Nebudu to popisovat. Chce to vidět a mít možnost tu rozsáhlost projet autem nebo sjíždět po řece; nedoporučuji jít skrz buš pěšky – je to jen o únavném prodírání se skrze těžko prostupný les po houpavém koberci rašelinišť s jemnými a ostrými trny planých pichlavých růží, nebo si odírat boty v kamenitých sutích (ještě to jde na trailech) a máčet si je v močálech, v potocích a jazycích tajícího sněhu.
Stewart River
Jsou některé věci, na něž je potřeba si zvyknout: ostražitost – automatické nošení bear spreje i jen na krátkou cestu mimo město, pití vody z potoků kde se můžete setkat s „beaver fever“, neřešit komáry, nesmrkat do hadrového kapesníku – je to zde neslušné a také mít možnost odkládat nebo oblékat oděvy, protože počasí se mění razantněji, nežli u nás.
Polární kruh nad Eagle Plains
To, co bylo navíc, a oslovilo mé nitro, tou jsou osobní setkání s lidmi. S důvody, proč sem odešli. Jak žijí, jak se o každého zajímají a jak jsou otevření. Tím dalším přidaným pocitem je solidárnost, lidskost, soudržnost a otevřenost. Takový návrat k původnímu zřízení pradávného světa málo zabydlených oblastí s vesnicemi, kde je tahle „tlupovost“ součástí přežití. Není se co divit, ty mrazy a drsné podmínky s nesnadnou dosažitelností civilizace jsou přirozeným podhoubím, ale pro mne, Středoevropana, je tahle zkušenost nečekaná a velmi vnímaná. Proniknutí za tuhle bariéru a tuhle zkušenost a toto poznání považuji za důležitou přidanou hodnotu výpravy.
McKenzie za zády
Nejnovější komentáře