pátek
Přistoupil jsem do vlaku na Smíchově a Kapišto mě přivítal popěvkem „tam na pasece u lesa je kopa rozvalin“ a já věděl, co budu hrát večer.
Ve vlaku byly dvě kupé námi obsazená a já poctivě střídal obě, abych nikoho neošidil (museli ze mě mít radost!). V Rokycanech jsme přestupovali z rychlíku na osobák – ale byl to autobus jako náhradní doprava.
V Ejpovicích jsme vystoupili. A na konci vsi našli hospůdku – klasická čtyřka, někdo si tam dal jídlo, ale já si dal desítku gambáče a byl vynikající, takže nezůstalo u jednoho – ale fakt bylo to pivo skvělé! Šli jsme kolem ejpovické nádrže, přelezli potok přes můstek a hledali místo na spaní – a to docela trvalo a museli jsme se i vracet. Na místě pod Hradištěm jsme našli docela rovné místo a na cestě jsme udělali oheň. Takže vaření a kytara – a pohoda a to mě bavilo. Zůstal jsem u ohně dlouho, nakonec jsme si s Kapištem zazpívali naší oblíbenou! S námi i Krtek a Miki.
sobota
Vstal jsem jako první, rozkřesal oheň na uhašeném plácku, Katka přinesla také dříví a já i nějaké kameny, tak už ohniště vypadalo lépe.
Postupně se trousili ostatní. Snídaně. Docela krásné ráno a vyrážíme vzhůru kolem louky a pak šli dlouze až na Ostrý Kámen.
Odtud jsme sešli k Dolnímu Kokotskému rybníku. Zacházku ke studánce U Čůráčku jsme zavrhli, ač jsem to navrhoval. Rybník byl zarostlý rákosím a podzimní barvy tomu dodávaly romantickou podobu (na rozdíl od té nástěnky).
Pak Horní Kokotský rybník a lesem, kde jsou houby a některé podzimní květiny – ty si fotím. Jdeme po modré přes Hudlice do Oseka, cesta je podzimní, krásné stromy, a jak je nás hodně, tak je tolik témat a tolik lidí – a s kým si povídat.
V Oseku se přejíme martinskou husou – no nádhera, ale bylo to ho tolik! Jdeme to rozchodit na zříceninu letohrádku Kamýk.
Vracíme se a jdeme po žluté k Čihadlu, na Březinu, stmívá se, kolem zříceniny Salon a kolem zámečku Březina a pak po zelené. Kempujeme v lese na Dolním Stupnem, Ťava jde pro Čarodějku, je pohodový večer s vařením a kytarou. Noc je zase hvězdnatá a zase spíme pod širákem – nádhera!
neděle
Po snídani s pozdravem z Modrých hor jdeme do Stupna – chvíli sedíme u hřbotova – a já pak jdu s Krtkem a vyjasníme si ty naše nesrovnalosti a je to hezké nedělní ráno, podzimní, ale teplé, na to, že je listopad.
Všenice a pod nimi studánka a tak čerstvá dobrá voda. Korečnický mlýn a konečně Berounka. Po červené na Sedleckoa přes Smědčice do Chrástu. Místo hospody cukrárna – a taky dobrá! Ještě hraju Kouřovej Signál a pak nastupujeme do vlaku.
Nejnovější komentáře