100 na 100

27.8. – 2.9.2016

úvod

100 na 100 jsem se rozhodl podniknout někdy v lednu nebo v únoru po přečtení webového článku. Říkal jsem si, Andy Holden, brit, že by měl držet takový primát?

Takže jsem si dal za cíl uběhnout oněch 100 mil a vypít 100 pint piva během jednoho týdne. Ale k tomu také napsat knihu a také vystřílet z luku 1000 šípů. Což by mělo být víc. Jen mi k tomu nedocházela jediná věc. To je množství. Kilometrů. Je to 23km na den. Ano. Den co den. A pak jsem si spočítal pivo. Pivo mám rád, ale dát přes 16 půllitrů denně? Den za dnem? Sedm dní? Jeden den, když je parta, horko, tak se to dá. Ale kdo by měl na to chuť další den? A ještě běžet?

Takže jsem se rozhodl.

Pití jsem zlehka potrénoval – ostatně jachtaři jsou dobří sparingpartneři a bráchové Vaculovi jedni z nejlepších. Rozhodnutí – musí to být desítka – žádné lehké pivo – musí to být standard! Tak jsem si nakoupil vzorky piva a degustoval, které se mi bude zamlouvat. A potrénovat běh. Měsíc před termínem jsem začal zlehka běhat. Pět až deset kilometrů dvakrát týdně. Abych rozhýbal nohy. Čtrnáct dní před naplánovanou akcí jsem začal běhat víc. Během týdne jsem dal čtyři půlmaratony. Že bych se cítil nějak skvěle, tak to tedy ne. Ale už jsem to rozhlásil. Dal jsem si úplnou pauzu asi čtyři dny. Bylo mi dost unaveně. Měl jsem si dát větší mezeru. Připravil jsem si tabulku výkonů. Jo – a nakoupil jsem si plných 6 bas piva. Mimochodem, začínat jsem chtěl na Vaurienistickém poháru.

100 na 100 den po dni – zde

Shrnutí výkonu:

Běhání:

čekal jsem to o něco horší – ne ten běh, ale to následné vyčerpání. Při běhu jsem občas dostal skvělý pocit, občas jsem zpíval s písní ve sluchátkách, anebo se jen tak z radosti usmíval a smál – a nebylo to nečasté. A tolik zážitků – tolik života a obrazů z té proběhnuté cesty. Regenerace mi docela fungovala. Mimochodem – samozřejmě jsem mohl běhat i sedmý den. Pro mě jediné, co přicházelo v úvahu, byl minimálně půlmaraton. Vzhledem k tomu, že jdu za týden stovku, jsem se rozhodl pošetřit síly.

Pití piva:

tohle mělo být nejtěžší. A také bylo. Není to jenom alkohol, ale obrovské množství tekutiny. Tu jsem doplňoval jinými tekutinami, protože nejen samým pivem živ je člověk. Takže čaj, džus, polévka, káva, rozpuštěné minerály, mátový sirup, sodovka, no a světe div se – obyčejná voda. Kupodivu, má taktika pití byla dobrá v tom, že jsem svou „opilost“ měl pod kontrolou – a po celou dobu jsem byl víceméně v pohodě. Žádná těžká kocovina. A, samozřejmě, nebylo žádné zvracení. To by pak přece neplatilo!

Lukostřelba:

tahle disciplína byla ošidná. Stačí si natáhnout nějaký sval a úpon a je po výkonu. Stejně tak je to velká zátěž na klouby. Ono to tak nevypadá. Jeden nátah 47 liber – ledaskdo to nenatáhne ani jednou. To je při prosté matematice (radši jsem si to zkontroloval na kalkulačce, zda jsem si nevychlastal mozek z hlavy – ale ne – je to dobrý!) 47.000 liber navzpírání tětivy. Přibližně dvacet tři a půl tuny! Které tahají přes prsty zádové svaly. Které vzpírám levou rukou a ramenním pletencem a kloubem. A které prudkou silou naráží do chrupavek a kloubů. To vše při správném postoji a zpevnění těla, nádechu. Když to udělám blbě, může se něco stát. Což se při tisíci výstřelech a stu pivech může stát.

Psaní:

na tohle jsem se těšil a je to docela zklamání. Při jachtařských závodech jsem tušil, že toho moc nenapíšu. Únava z běhu a z piva mě obíraly o chuť. Pivo mi bralo spokojenost s tím, co jsem napsal. To jsem sice očekávala, ale cítil jsem, že mám na víc. Také jsem očekával, tak jak se mi to stává, že inspirace se bude dostavovat při běhání. Tak to normálně mám. A náhle to nebylo. Poslední věcí je, že jsem si přestal být jistý „silou“ knihy. A nad tím jsem přemýšlel. Zastavil se. Dělat něco špatně jen pro to, že to musím dělat, to se mi nechtělo. Jako bych nechtěl odstřílet šípy rychle, bez plného nátahu, vypůjčeným slabým lukem, nebo pít pivo sedmičku, nebo místo běhu to jenom slabě odklusat. Udělal jsem čtyřicet stran. Ty, co nebudou stát za to, holt opravím, snad jich moc nebude – a teď to dopíšu. Přesto si tohoto výkonu a pokusu vážím. I toho, že jsem to nevzdal a stále se o to pokoušel. Že mám slušnou část knihy díky těmto dnům napsanou. Je možné, že jsem se tím psaním ve svém důsledku trápil nejvíc.

statistika

100 mil = 161km — uběhnuto 163 kilometrů a 230 metrů – za 6 dní !

100 českých půllitrů piva – za 6 dní !

100 pint piva = 114 půllitrů + dvě sklenky sektu – za 7 dní !

1000 vystřelených šípů – za 6 dní !

40 napsaných stran knihy za 7 dní

4. místo na pohárovém závodu lodní třídy Vaurien

záznamy – tabulka

Mimochodem:

Při dosažení a překonání cíle, kromě zajásání při běhu, jsem neprožíval žádnou euforii. Prostě jsem splnil, co jsem chtěl. Co šlo. Ojedinělý, neopakovatelný výkon, který asi jen těžko někdo překoná. A i kdyby. Udělal jsem ho a hotovo. Žádná euforie, oslavy. Jen uspokojení. Hluboké, niterní. A samozřejmě kde si uvnitř mne zní: „We are the champions – of the world!“

Běh:

Červenec – 64,77km

Srpen – 293,74km

Září – 28,05km (1.9.2016)

Celkem = 386,56km

Luky:

Scalpel 47# a Satori 47# – výroba Arni

série vlastnoručně vyrobených dřevěných šípů po deseti

Pivo:

Sudové – nějaká 11° = 7ks;

Braník – 10° = 20ks;

Pardál – 10° = 12ks;

Berchtold 10° = 10ks;

Kozel – 10° = 35ks;

Argus – 10° = 30ks;

A nějaký šampus…

Pro ty, kdo čekají osobnostní, filosofický, duchovní posun. Ano. Proběhl. Jako vždy. Ale je můj.

Něco z toho odlehčeně naznačí slova písně Petra Fialy z Mňágy a Žďorp:

v nebeských kulisách – mimo prostor a čas

najednou necítím strach – mimo prostor a čas

svět belhá o holi – mimo prostor a čas

skvělý svět s holou prdelí – plus tento prostor a čas

Pro ty, co se mě ptají, proč jsem to neudělal jako oficiální záznam do nějaké (např. Guinessovy) knihy rekordů: odpovídám také otázkou – Proč? Udělal jsem to a nic na tom nemění, zda je to někde zapsáno nebo ne.

Patriotství:

Země neuvěřitelného běžce Emila Zátopka (kterého jsem poznal jako chlapec při vyprávěcí besídce a později jako starého pána v ne úplně důstojné roli) a bohemistického pivaře a alkoholika Jaroslava Haška (kterého jsem přečetl a jehož humor je mi tak blízký včetně jeho nomádství), stejně tak i střelců (jako Arni, Kostelecký, Kůrková – dnes Emmons) a geniálních spisovatelů v rodné krásné češtině by měla stát na piedestalu pro sebe samu. Náš národ je svůj, bez hrdinných zločinců nacionalistických charakterů i knižně imaginárních amerických charakterů, bez dobyvatelů a i bez misionářů, ale s jednoznačným prototypem typicky českého velikána Járy Cimrmana, a nebo pragmatického Jana Welzla. A já jsem občanem s typickými národními znaky a takový je i tento můj výkon.

Obrazová část