pátek
Takhle brzy jsme na Vranově ještě nebyli. Postavená loď, taky jsem zalaminoval a přelepil velkou prasklinu na oděrkové liště – to mám z toho, že ji tak pevně poutám, aby se zase nerozplachtila po D1. Pivo ještě nebylo, tak vlastní z plechu, na hrázi potom pizza s několika druhy extra pálivých feferonek. Nejlepší byl večer v loděnici. Dorazil i Vlastík Khon z Tovačova, a to jsem měl radost, rád toho neúnavného propagátora jachtingu vídám – a tohle je poprvé, kdy jsem ho potkal jinde. Pršelo, ale my byli uvnitř, pili jsme pivo Bílý Tesák z Bítova (jasně, asi jenom Tesák), a měli jsme tři kytary, přijeli Hofíci, takže i foukací harmonika byla, Karel měl ty bubínky ode mě a ten večer byl skvělý, nebýt politických rozhovorů. Každopádně jsme si „zabékali“, vyřvali se, a to včetně neuvěřitelných odrhovaček a slátanin. Mé Stánky v rockové podobě měly docela ohlas. Byl jsem rád, když jsem konečně ležel, nad hlavou bubnoval do střechy déšť, byla to naděje, že bude víc vody – nezmínil jsem hned na začátku tu důležitou věc, že přehrada má extrémní podstav.
sobota
Zrovna dvakrát se mi na vodu nechtělo, horké dny byly pryč, přesto jsme vyjeli první. Loď nastavená, nové plachty vypadaly dobře, místo nového spinakru starý – určitě táhne víc! Start nebyl žádná sláva – i když jsem jel, jak jsme potřebovali. Aspoň, že foukalo, i když to skákalo, hlavně od Lančova, ta stoupačka byla všelijaká. I ta druhá. Musím říct, že jsem to čekal horší a čtyřka v první rozjížďce nebyla špatná – při té loterii. Mě to hned nabudilo, měli jsme skvělej start, a tak jsme točili docela v houfu, zaďák jsme podrželi a nakonec jsme vyjeli stoupačku na skvělém druhém místě a tu dvojku s přehledem udrželi do cíle. Paráda. 
A šlo se na oběd, i když zrovna foukalo tak akorát. Ten oběd otupěl a rozseděl nejen nás, ale asi všechny, jenže po něm začal i padat vítr, tak jsme třetí rozjížďku startovali do změny, a já byl zřejmě přes čáru, jenže mě nevytroubili a nevyvlajkovali, tak jsme jeli dál. Čtyřka byla vydřená, i když jsem nebyl rád, že jsme byli asi přes – ale mě nenapadlo, že nemají ani uvázanou individuálku – tak co jsem měl dělat. Aspoň, že spravedlnost byla v pozoru – po čtvrtém startu jsem si držel levé křídlo, málo foukalo a já se snažil se křižovat ten levý střed a byl tam Marťas s Karlem a taky Klauni, potřeboval jsem rychlý obrat, vykývnutý, jenže když je kosatník upadlý do závětří a přijde lehký poryv a já, místo abych skočil do návětří, tak jsem spadl taky dolů, tak se stala ta trapná věc s převrácením. 
Ačkoli koupání nebylo v plánu, tak jsme vyzkoušeli, že je voda pořád teplá. Trvalo nám dlouho postavit loď a pak už jsme jeli jen z principu, jen nebýt poslední, což se tedy na závěr podařilo. Ještě předtím jsme málem dohnali čelo a mohlo to být zdramatizované, jenomže na dvojce ustal vítr úplně a jinde ještě šly ty fouky, tak jsme tam o samotě vykysli – přitom jsme už byli na dostřel. Ale to je karma za ten ulitej start, a tak jsem to bral jako spravedlivé rozuzlení. Poslední, pátá rozjížďka byla v kozích deších, lidově to byly fakt „sračky“ a lodě jezdily a stály podle rozmaru někoho jiného než kormidelníků. Pátá pozice byla z nouze ctnost. A to byl i mezivýsledek dnešního dne. Ale zítra je o co bojovat, třetí Broňa a čtvrtí Vaculáči byli na shodu a o dva body od nás – nic neřešitelného. A tak jsme aspoň užívali večer a kapelu a pití a déšť. Těšilo mě povídat si s Vlastou Khonem, protože jeho zásluhy o naší lodní třídu a jachting na Tovačově jsou nepominutelné – díky tomu jsme tam kde jsme. Myslím, že byl za mé upřímné ocenění rád – je to jen malá splátka rokům a úsilí, které tomu věnoval. 
neděle
Vítr si dal volno, jenže zdejším rozhodčím je to jedno, šli jsme na vodu, my zase jako první, startovalo se do prapodivného větru, do loterie, kdy jsme uhráli čtyřku. V poslední rozjížďce jsme dokonce po druhé stoupačce udělali jedničku, protože Hance snad sto metrů před námi to zdechlo a přišla změna pro nás, točili jsme a měli náskok snad padesát metrů. A to stačilo jiné změně – zatím co my jsme jeli téměř ostrou stoupačku a spinakr brzdil a nejel, oni chytli proužek, co jim dal zadobočák a táhl je s sebou pěkně dolů. 
Takže udělat trojku byl nakonec dobrý výkon. A to nám celkově stačilo na čtvrté místo – a já tu bednu Vaculům přál – jezdili dobře. A je to dobře i pro celkový pohár – jsme s nimi i s Broňou na shodu, takže dva poslední závody mají náboj pro boje o třetí místo v celém poháru. Můj pesimismus je ovšem na místě – Tovačov a Brno, to jsou vody, kdy se vítr nedá předpokládat a kde to neumím.
Nejnovější komentáře