Podzimní Sokolská Tovačovská Regata
Páteční příjezd kolem deváté na tovačovskou louku, stavíme stan, vítáme se a jdeme do loděnice. Broňa dělá vynikající bramboráčky, Táňa nám schovala tyčinky a pivo je taky dobrý. Zahraju plejádu písniček včetně nových – Karlovi i bratrům. Je to správná pohoda. Před hangárem pobíhá ježek. V noci začíná pršet, kapky naráží do plátna stanu – hezký zvuk. V tomhle počasí a po tom hezkém večeru bodnou také topinky – s česnekem a pivem je to vynikající snídaně! Bohužel prší i dopoledne, když rozbaluju a stavím loď. Na nástupu už neprší, a když jdeme na vodu, tak jen občas poprchává, ale je zima a docela fouká – chvíli málo a pak až 10m nárazy. Nic moc. Rozjížďky jsou poměrně krátké dva trojúhelníky. Stabilní vítr postupně slábne, nárazy zůstávají, ale pak také slábnou. Hlídám si Karla s Vaškem, ale jezdím dost špatně – naštěstí oni také. Jednak mám špatné starty – musím se i vracet, když jsme přes, pak stoupačky taky nic moc a tak nás dávají, ale dojíždíme vždy za nimi. Po čtyřech rozjížďkách ztrácíme dva body – třikrát jsme za Karlem a jednou jsme před ním. Zmrzlý a vyfoukaný jedeme na guláš, pak lehká groteska jak kosatník padá z lodi do vody, ale guláš zahřeje – i to, že jsem se převlékl. Ve čtyři znovu na vodu. To se mi povede dvakrát stoupačka a je tu trojka. Ještě boj a poslední, šestá rozjížďka, kde se musím vyhnout na startu bójce a halzovat, vítr je slabý a na bílé jsme v pohodě poslední. Ještě ale dáme dvě lodě do červené a nezbývá mi nic jiného, než jet pod les a tam to zrovna vyjde – na stoupačce na bílou jsem náhle čtvrtí, když rozjížďku zruší. Sice to mrzí, ale taky mohli dát cíl na červený a byli jsme úplně v háji. Takže po sobotě jsme pátí s bodem navíc nad Karlem. Ve sprše teče studená, tak nahý vbíhám do jezera – voda kupodivu docela teplá, asi je to tím, jak jsem zmrzlý. Udělá mi to dobře. Grilujeme siveny a klobásky, pár písniček a jdeme spát.
ježek tovačovský
Zase vidím pobíhat ježka – tentokrát na opačnou stranu. Ráno to vypadá, že moc nefoukne, ale už ve čtvrt na jedenáct je start a vítr se hezky rozfoukává. Start zase na nic, jak všichni se snaží startovat u žluté napravo, takže když zkouším stoupačku vytáhnout, tak jsme skoro poslední, zatímco Karel točil snad první. Jedeme celé kolo a moc se to nelepší – bereme jen pár lodí a stoupáme až pod pláž až do obratu na bílé, něco jsme stáhli a potkáváme Karla, jak jsou naklonění ráhnem ve vodě, my ještě ani netočili a oni jedou bočákem na modrou. Točíme. Rychle spinakr – už to sotva ustojíme, ale mažeme za nimi. Otáčí modrou a pak vidím hodně červené – cvakli se! Za chvíli projíždíme kolem nich, loď už mají skoro postavenou, jen spinakr padá dolů do lodi. Tak si kontrolujeme pozici i s Lubošem, točíme červenou před nimi a mažeme do cíle. Obdivuju Karla s Vaškem, že i po cvaknutí ještě dali Luboše do cíle – pro nás samozřejmě škoda. Při dalších dvou rozjížďkách si to pohlídám, točím pod pláží a jezdím pravý střed, kde to fouká nejvíc, jen v poslední stoupačce asi ve třetině přejíždím napravo, kde to víc táhne, a můžu si pohlídat kluky. No a tak nám to klaplo, dali jsme, co jsme potřebovali, i když v tomhle závodě je to jenom páté místo. Spokojenost, a i když v podpalubí vládne dusno, čeká nás dlouhá cesta domů a zasloužená meruňkovo tvarohová taštička.
Nejnovější komentáře