Memoriál Miloše Alexy
Při zahájení je vzpomenut Miloš, a myslím, že by byl rád, kdyby nás tu viděl, posádky čtrnácti lodí, Vaurienů, ale mnohem radši by byl za to, že tahle lodní třída se drží díky sounáležitosti a pospolitosti lidí, kteří jezdí pravidelně, mají se rádi a vytvořili tuhle skupinu, bez níž by tyhle lodičky už možná u nás na závodech nebylo vidět. Předpověď byla nelibá – mělo začít pršet, a také začalo, ale vítr byl ještě ke všemu slabý. Honza nám dovezl z Mary nové plachty, ale já jenom vyzkoušel hlavasku a nasadil zpět své staré, ojeté. Šlo se na vodu. Vzal jsem si krátký neopren; proč se máčet v dlouhém. Nezvyklá pravidla a také nezvyklé startování na tři minuty. Mělo to výhodu – odsýpalo to rychle a nebylo to vůbec blbý. Zvládli jsme čtyři rozjížďky ve slušném tempu. Z plachet crčela voda, vítr byl tak kolem čtyř až pěti metrů a měli jsme štěstí, že foukal od Veveří k přehradě. To znamenalo, že byl na tu brněnskou bídu docela rovný, skákal sice rychle, ale pravidelně. Starty se mi dařily, loď jela k mé spokojenosti, nedělali jsme ani příliš mnoho chyb. I tak se nám nedařilo se probojovat do úplného čela závodu, ale jezdili jsme kolem čtvrtého a pátého místa, až na poslední rozjížďku, kde jsem byl přes lajnu a musel se vracet – tu ztrátu už jsme nedohnali, i když jsme toho dohnali dost. Jezdilo to dobře na stoupačky i na zaďáky, takže to bylo spíš o vychytávání větru a to se někdy dařilo a někdy ne – zejména u bílé se to trochu stáčelo a to spravedlivě – někdy v náš prospěch, jindy naopak. Jednou nás na halzovací bójce dali kluci, podruhé jsme je zase nadjeli a předjeli my – hezké souboje! Po druhé rozjížďce už mi nebylo moc teplo, ale hlavním důvodem byla promáčená mikina pod bundou. Řešili jsme to statečně slivovicí a to byl dobrý počinek. Ve finále jsme na vodě byli jen něco přes dvě hodiny a fakt to krásně ubíhalo a užili jsme si to. Pak už nás čekalo jenom jídlo v ceně startovného a pak jsem přinesl kytaru a stoly byly obložené brambůrky, pitím a hrálo se a zpívalo, tak jako tady v Brně často, do zavření baru, a ještě o chvíli déle.
noci dlouhý jsou plný touhy…
Venku poprchávalo. Vítr zdechl. Poslední píseň a krásně zakončený den. No, ne tak docela, ouha, Katka přišla pro nás a už jsme toho moc nenaspali. Nepomohly mi ani ponožky v uších – spí opravdu hlučně. Rozednění, káva, snídaně a čekáme na vítr, který přijít nemá. Jenže rozhodčí je od devíti na vodě, má postavenou trať a my po desáté také vyjíždíme. Michal má pohár nadosah a tak ruší slibnou rozjížďku (na tu předpověď, co by tu měla být), takže mrzneme, prochládáme a čekáme, co bude. Těsně před poledne trochu foukne, jsme na startu poblíž hráze, startuji docela dobře, ale stoupačkou ztrácím, něco doháníme na bočák, kde sjíždíme Hanku a na zaďák, kde nám vychází levá strana. I tak jsme kdesi uprostřed pole. Jenže točím to kousek za bójkou a jedu víc středem a vlevo, takže na bílé jsme hezky čtvrtí a to si i dovezeme do cíle – za námi Fredy a pak teprve Hanka, Michal a Honza Hlavsa. Hezký výsledek, na tu bídu. I tak, díky vyrovnaným jízdám a bez žádného úletu jsme se dobrou jízdou bohužel v půlce startovního pole. Jinak jsme jezdili dobře a jsem spokojený. 
Rychle balíme, vše je připravené, je nástup a jako první vyrážíme. Ne tak docela, od Domašova se vracíme – nechali jsme v šatně ještě věci. Tak napodruhé a kolem půl sedmé jsme konečně doma. Sezóna končí, odstrojuji loď.
Nejnovější komentáře