písně vaurienistické

(texty na konci dole)

Jak jsem si to přál

První vaurienistická píseň se zjevným záměrem, aby byla „o nás – pro nás“. Pocity z jízdy – a je refrén, potom pár slok o tom, jak to na vodě chodí spolu s jachtařským slangem a hlavně chorál, který si může zazpívat každý. Ten večer na Tovačově jsem ji hrál myslím dvanáctkrát a pak už to nespočítám. Mám ji rád, protože byla první „naše“.

Kosatníkův lament

Lenka si po přehrání „Jak jsem si to přál“ posteskla, že není píseň o kosatnících a tak jsem si poznamenal její povzdech: plním nejasné příkazy kormidelníka a poslouchám ty kecy zezadu! Je to dobrá píseň (ačkoli jsem na kosatce nikdy nejel), a to proto, že se kosatníci vypláčou, zbaví frustrací, postěžujou si a pak je na lodi klid a mohou klidně plnit své (nejasné) úkoly a poslouchat ty kecy zezadu. A za to jsem rád. Mimochodem je to „Open jib crew song“ – to znamená, že každý kosatník si může přidávat slok dle libosti!

Bezvětří

Tuhle píseň jsem věnoval oběma Karlům a Honzovi Vaculovi a Vranovské přehradě – kde jinde by se stála rozjížďka? Tam buď fučí nebo ne, ale většinou prostě vůbec. Blues je jediná možná varianta na tyhle silné okamžiky, pokud nemá posádka dostatek lihovin.

Zahraj

Občas se stane, že se kapku paří. No a někdy i kapku víc. A stane se, že dojde pití v okamžiku, kdy skoro ještě nesvítá a pařit by se prostě chtělo dál. Kdy je to tak skvělý, jako třeba na Tovačově. A tomuhle místu a také Jimovi je věnována tahle píseň – bez toho by člověk neochutnal omáčky, a nebyl bych nucen k zahrání.

Hej co s tím Vaurienem

Průnik dvou okamžiků. Když jsme pořídili loď, tak jsem věděl, že ji nebudu umět ostrojit a tak jsem si sepsal postup do sešitu. Ale nepamatoval jsem si ho a tak jsem si říkal, že by bylo fajn z toho udělat písničku. A hodně dávno jsem si moc přál udělat text na dylanovku Hej Mr. Tamburineman – jenže jak tohle otextovat? Dlouhé nezáživné sloky, a ten titulní refrén co jsem nechtěl ošidit levnou náhražkou! No a v záblesku neočekávané geniality se po mnoha letech povedlo propojení.

Díra v lodi

To takhle jednou docela hezky foukalo na Maře, já si jedu vpředu a hlídám Honzu Hlavsu a bratři Vaculovi se hlemejždí někde vzádu, a když tedy hlídám loď před sebou do obratu, tak se mi to podaří přímo do levé Honzy a Karla. Když přifoukne ve chvíli, kdy je potřeba odpadnout a loď je ve spinoutu, tak si člověk tu díru způsobí. Sobě. Ale jsou i jiné obdobné případy, že Fredy, Michale atd. Takže soul s kapkou optimismu, protože když nejde o život, tak jde o to, jak tu loď nechat opravit…

Startovní

Prvním popudem k písničce bylo MS v Německu a nekonečné přípravy a starty a také starty na černou vlajku. Prostě starty jsou různé: opožděné, kde ostatní už vyjeli a člověk se je marně snaží dohonit; sebevražedné, kdy fouká tak, že jedna polovina odjela na břeh a ta druhá přejíždí nekoordinovaně lajnu v zoufalém boji proti cvaknutí; vzteklé – to když tě někdo vytlačí přes lajnu, když tě někdo v poslední chvíli zakryje, obouchá, nebo vyřve a vyprotestuje; trapné, které nastávají ve chvíli, kdy v dobře připravené pozici buď vítr naprosto ustane a nejde se dostat přes čáru, případně se vítr nečekaně otočí; a startyKuby Hykrdy – kdy se člověk nesnaží startovat z přesvědčení, že bude rozjížďka stejně zrušena a u Kuby byla pak zrušena vždycky. A pak všechny ostatní pokažené starty.

Neděle na Bezdrevu

Taková malá bezdrevská dumka v rytmu valčíku věnovaná Fredymu. Epická píseň, která je samozřejmě od začátku do konce smyšlená a vypráví o tom, co by bylo, kdyby bylo.

Vypráskanej závod

Když se nedaří, tak se nedaří, řečeno slušně. Což se stává. Mám pocit, že se mi to stává zbytečně často! A proč krucinál mně?!!!

Jachtař má tvrdý játra

Když byl poslední závod v sezóně 2014, kde jinde, než na Brně, tak se večer kapičku popilo. Jít druhý den na vodu byl větší sportovní výkon, než viset půl dne při 15 metrech z lodi a vyvažovat – tedy ne pro všechny, ale ty návraty nebyly pozdní, byly časně ranní. Bojovat o umístění, to byla jen třešinka na dortu, protože ty vnitřní boje měly také svou váhu. Cestou domů jsme namátkou spočítali kolik druhů alkoholických nápojů se sešlo (prozradím za panáka). Takže ten text byl vlastně rovnou hotový.

Čout poryv

Kdo by si myslel, že jsou jachtaři nějak závislí na lihovinách a alkoholu vůbec, tak to není pravda. Proto je potřeba dělat osvětu. A jak jinak, než s písní na rtech.

Vlny s kocábkou houpaj

Tohle ani není píseň – vypůjčená melodie a v podstatě jen krátké vyprávění o tom, jak jsem byl s Caseym potrénovat na Vavřineckém rybníku. Nic víc a nic míň.

Bratři Vaculů

Tohle byl takovej můj osobní dluh vůči klukům, co ty naše prozpívané večery táhnou. A táhnou ty lodě na různé vodní plochy. Jsou tak zásadní položkou téhle lodní třídy, že si prostě písničku zaslouží. Kdyby cokoli z toho textu nebyla pravda, tak mne kamenujte.

Jednou Karel

Ano, jednou byl Karel na Mlýnech. Nestihl start. Samozřejmě bude popírat, že to tak nebylo. No, je to jedno, nestihl start, takže: ty! ty! ty! ty! A to jsem si myslel, že jsou témata na písničky už vyčerpaný! Naštěstí mne tahle naše skvadra zásobuje dostatečně a pravidelně.

Než zaklepem bačkorou

Tohle je poslední Dylanovka (no, vlastně mám ještě jednu do foroty), která se mi tak hodila. Je to jenom stručné poděkování bandě lidí, co se rádi schází, a kteří si svou společností umí zpříjemnit a vyvětrat banální starosti všedních dní. Protože každej z nás jednou zaklepe…