Jak jsme si tak typicky Vranovsky zazávodili je napsáno tady.

Dorazili jsme na pohodu a stačili postavit stan i loď a pak jsme ještě poseděli s kytarou, ale nic velkýho, fakt jenom pohoda.

pátek

Už když jsem vylezl ze stanu, slyšel jsem ty nárazy větru, na hladině bílé hřebínky pěny – foukalo víc jak osm metrů a občas do toho ty poryvy a nárazy – no, tak tohle jsme tedy fakt chtěli! I když svítilo slunce, jít na vodu bylo jako za trest. Ale šli jsme – už když jsem uviděl vlajku, tak jsem vyběhl a dotáhl jsem loď dost daleko, nasadil kormidlo, ploutev a sebe a vyrazili jsme. Start jsme o chvíli nestihli, ale nebyli jsme jediní. I tak jsme dojeli na bílou v kontaktu s prvními třemi loděmi, točilo do poryvu na bočák a naskočili do skluzu – kluci Vaculovi už se koupali a tak jsme se jim vyhnuli a řekli si, že tedy na spinakr kašleme. A tak jsme kašlali a jelikož ho netahal ani Michal, tak jsme dojeli pro hezkou trojku. Další rozjížďku jsme drželi čelo, odskočila jenom Hanka a s Karáčem i Michalem jsme byli na kontakt, takže jsem na pokyn zpředu vytáhl spinakr, šli jsme do skluzu a dali na chvíli obě ty lodě, ale pak nás zase předjížděli, a zase my jsme se hnali dopředu, tak jsem vyostřil, abych nabral rychlost na halzu – no a ta nás cvakla – spadli jsme tam, píchli stěžeň do bahna, pak i ráhno a trvalo dost dlouho, než jsme loď nadvakrát postavili – ještě štěstí, že se tam dalo stoupnout na dno. Navíc jsem chvíli za lodí vlál, ale když jsem se tam nasukoval, hned jsem chtěl závodit a málem jsme ještě dali poslední loď. Další rozjížďky jsme spinakr tahali jenom výjimečně. A tak jsme dali dvě čtyřky a šli z vody. Po škrtačce toho koupání jsme měli celkem jasné čtvrté místo. Dali jsme dohromady gril, zašli na baštu na pivo a cestou vzali větve a grilovali a pak nastal dlouhý večer, tři kytary, akustická basa a cajon a dost hráčů a písniček. Až do unavena.

takhle ty „večírky“ končívaj…

sobota

Ty poryvy už od časného rána lomcovaly stanem – Dářko pokryté zpěněnými vlnami a my do toho zase šli, mimoto byla docela kosa, kolem deseti stupňů a přes den to jen možná šlo nad patnáct. Čtyři náročné rozjížďky a neustálé visení z lodi. A my tahali občas spinakr jako útočnou zbraň – v první rozjížďce jsme tak dali Vaculovy, pak v další jsme bojovali s Kubíky – a já ho nechal při té nečekané halze stáhnout – myslel jsem, že se to vrátí a začne skákat a my dáme skluzy na bočák, než to stáhnou, jenže se nestalo a my o deset metrů dali další čtyřku. Mezi rozjížďkami jsme jezdili na bočák ve skluzu i jen na kosatku! Potom jsme dali na spinakr Kubu, a to ho dost štvalo, ale daleko drsnější to bylo v poslední rozjížďce, kde se nepovedla stoupačka a tak jsme byli nastejno s Vaškem, před námi daleko Kub a pak ta vedoucí trojice. A fičelo. Nezbylo než ho táhnout na risk – jen jsem ho vytáhl, tak jsme šli do skluzu, musel jsem odpadat, abychom ho uvezli – a nebyl nahoře, jenže to člověk neutáhne, tak jsme se sotva dotýkali vln a letěli po nich a já ho nemohl dotáhnout, měl jsem co dělat s tím se necvaknout – rychle jsme dohnali a předehnali Kubu, viděli jsme jak se s tím pere Hanka před námi, Kubíci strachy bez spinakru dělali „kraváka“ a my se řítili k nim, pod ně, Hanka se cvakla, takže jak to opadlo, šel spinakr dolů a hned jsme dali skluz na bočák, minuli Hanku a mastili jsme za Kubíkama. Tuhle trojku jsme neudrželi, Hanka nás dojela u červený a na stoupačku dala. Ale byl to zážitek a dnešní tři čtyřky nám zajistili stejné umístění. Na valné hromadě jsme odhlasovali vody na příští rok a jsem spokojený s Rozkoší. Po večeři jsem si lehnul, když jsem vstal, zakryli jsme loď a šli na hráz – byla tam živá hudba, akorát ta kvalita i ti lidé nic moc. Utahaní jsme dlouho u grilu neseděli, bylo chladno a ani jsme nehráli a do půlnoci už jsme spali.

neděle

Konečně jasné ráno, i když chladné, nefoukalo. Start v deset, to už to zase foukalo, jenže proti včerejšku to vlastně byla teoreticky nuda. Nebyla, navíc trvalo hrozně dlouho postavit trať. Sice byla naše první stoupačka ne moc povedená, přesto se nám dařil bočák se spinakrem i se skluzy a dostali jsme se tak za Vaculy a ostatní tři lodě, otočil jsem červenou a loď nám tedy nejen plula rychle, ale taky nastoupávala a já nechápal, jak je to možné, navíc se vítr změnil, což bylo pro nás dobře a tak tu rozjížďku zrušili.  Hance to pomohlo bojovat znovu o pohár. Nám to bylo jedno. Tak se přestavěla trať a jeli jsme znovu a nepochopitelně nevyšla stoupačka, takže ačkoli jsme to doháněli jak jen to šlo, tak jsme dali pětku o dvacet metrů za Kubou, který jásal a slavil. Pro nás to na výsledku nic nezměnilo, oni se jenom posunuli na pětku a předhonili Vaculáče. Sbalili jsme jako první a jako obvykle. Byly to krásné závody a jen tři posádky se necvakly. Naše čtvrté místo beru jako zasloužené – od začátku jsme drželi svou pozici a jen první den ještě byla malá šance na bednu, ale ty další už jsme drželi tohle umístění neochvějně. I se starýma plachtama – dobře, že jsme na ně jeli a nedali ty nové – hned by se vypráskaly a mohli jsme mít dvě sady starých!