svatební řeka
Šest hodin spánku je hubený příděl, když člověk jednu noc spaní vynechá a ujde stovku, jenže víc nemám, jedeme do Zlaté Koruny. Nafukuju loď a pak ji s Tomem společně neseme k vodě, s pádly, pumpou. 
Auto necháme u nádraží, akorát zastavuje vlak a tam je synovec s nevěstou a taky bratr s hůlkama. Tak jdeme společně dolů, bratr se potácí hůř než já po stovce, vtipkuju, ale jsem rád, že ho vidím. 
Než vyfasují lodě, tak si Tom donese láhev vína a mně pivo a čekáme, až se začne schylovat k odjezdu, trvá to, nakonec my vyrážíme první, ale zakotvíme dole u mola a necháme všechny přejet. Tak jsem poprvé s bratrem a švagrovou na vodě, tak si to užívám, zatím neprší a je fajn. 
Voda krásně teče, užívám peřejky, zastavujeme pod osadou Zlatá podkova a pak ještě U Kelta. Jasně, svatební cesta musí bejt skvělá! A bratr je skvělý bavič a pábitel a zrovna vypráví, jak jezdí bagrem a trvá dlouho, než všem dojde, jaká je to smyšlená historka a my se s Tomem bavíme, protože tenhle humor je genetický. Stejně tak jako náš sarkasmus a ironie ohledně Bruntálu, kde jsme sestru rodačky odbagrovali a přítele Antonína přejmenovali na Bruna. Tyhle města „v Asii“ jsou pro nás dobrým terčem a je těžké se tomu bránit.
málokdy je člověk na svatbě, kde se berou tři lidé
Začíná pršet, tak nasedáme, ačkoli ostatní ještě nejedou a dávají panáky, tak my ano – míjíme Dívčí Kámen, kde včera proběhla ta svatba (ale kdo by chodil na obřad, když chodí stovku), jsou tu krásné peřeje a Tom po litru vína a nějaké té hruštičce pádluje jako Martin Doktor za mlada. 
Řeka je milá, hravá, i když prší, tak jsem za to rád, že jsem přijel, že si to užívám, že jedu tyhle známé meandry, pod skálami, tamhle je konečně Kokotek (u zříceniny Maškovec – skála se jmenovala U Kotka – jenže kdysi to někdo takhle nasprejoval na skálu, a tak to jméno už zůstalo zkomolené), ještě průjezd mělčinami. Končíme u Rybů. 
V ohništi hoří polena, teplo se šíří kolem. Ještě musím pro auto, ale potom už je to rodinná záležitost – konečně víc poznávám neteř, synovce a novomanželku, popíjíme s bratrem i švagrovou a vybaluju kytaru. 
Stát do půl pátý ráno na nohu a hrát – co bych si víc mohl přát – vždyť je zábava. Asi do půl třetí to bylo v pohodě, ale když jsem si šel pro další pivo, tak kluk, co stál u baru, povídá: „Koho jsem ještě dneska neopil?“ Tak jsem přijal výzvu a pak vyslal kolmici u baru, no a dal ještě další s bratrem, se synovcem a neteří, do toho hrál na přání a v půl pátý jsme ten bar zavírali, uzpívaní a hezky naložení. Stál jsem sám nad ránem, v posledních odstavcích noci, nad řekou, v padajících kapkách, díval se na protržený jez a poslouchal jeho zvuk, v ozvěnách všech těch písniček i toho, jak jsme se hezky jako rodina bavili. Že to je fajn, že s tím chlapíkem, co to tu provozuje, jsme probrali malování, že jsem se spřátelil s tolika novými lidmi, a že nedospánky za takové víkendy stojí. I rána, když je všude bláto a na mokrý svět se člověk dívá skrz zlatý půllitr a voda je to kouzelné médium, které přenáší do jiných dimenzí.
Nejnovější komentáře