pátek 17.3.2017
Budapešť obestírala tma. Oběhl jsem komplex budov hotelu. Nikde ani náznak hospody. Jediná, která tu byla, jak se ukázalo, byla právě ta hotelová. A tak jsem šel s Ondrou hledat hospodu „U Satana“. Přešli jsme lávkou přes dálnici, potom pár set metrů podél a pak doleva, z kopce.
U Satana
Podchodem nádraží na malé náměstí. Byl to spíš park. Šli jsme vlevo. Hospoda za pekárnou. Hitem tam bylo Krušovické pivo. My si dali Sopron a pak malé panáčky Kalinky. V cukrárně uklízeli. V druhém baru opět Sopron, ale také místní pálenku. Z velkého zavěšeného demižonu. Baloon palinka.
baloon pálinka
Moc prima. Pohodový pátek. Lilo. Vraceli jsme se. Holky v koupelně objevily myš. Odchytly ji a odnesli ukázat na recepci. Potom ji šetrně vypustily před hotelem. Teprve potom recepční slezla ze židle. Oslavili jsme to sušenkami.
sobota 18.3.2017
Ranní předpověď nezklamala, přesto jsme byli po opravdu dobré snídani optimističtí. Já byl navíc přejedený. Cestou, stejnou jako včera k místní hospodě, jsme dorazili na metro. Dojeli jsme na Fövám Tér a před deštěm zapadli do budovy Central Hall – totiž do hlavní tržnice.
papričky
Z každého stánku na nás přetékala zelenina, zejména papriky, koření, čabajky, salámy, uheráky, sušená masa a samozřejmě také pálenky a kořalky a víno – místní býčí krev.
ovoce
Stánků bylo tak moc, že vůbec nechápu, jak se můžou uživit, ale zřejmě na to je nějaký fígl, nebo co. Nahoře v patře pak zase hadry a cetky pro turisty – zase stánek na stánku, ale také místní pochutiny a tektutiny – ačkoli mám trochu despekt k stánkovému jídlu, tak tady to vypadalo docela dobře.
pohled z ochozu
Když jsme si dali rozchod, strávil jsem ho velmi prostě – nakoupil jsem víno a pak sledoval violoncellistku hrající na prostranství hlavního prostoru mezi stánky. Na její hře bylo krásné nejen precizní tvoření tónů a jímavý temně bzučivý odstín a barva každé struny, ale její prožitek – ten nástroj byl její součást – její vyjadřování – pocitů, duše, ženskosti i sexuality. Nebyly v tom poznat hodiny cvičení a trápení – teď to znělo pouze jako něco, co tryská z ní. Mě napadala otázka, zda takovou, jako je sama vyjádřená skrze tu hudbu, ji také někdo zná. A jestli někdo opravdu potřebuje bytostně nástroj, aby mohl být sám sebou. A do toho se nesly prostorem ty tóny – prostorem všedním, promáčeným, davovým a nevznešeným a mě to právě proto přišlo tak velmi patřičné.
cellistka
S umírněným deštěm jsme se plazili po Váci Utca, já už bez svetru a prohlíželi krámky a hledali kam zapadnout na jídlo. Nakonec jsme našli vinárnu poblíž Ferenciek Tere – a byla to dobrá volba (víceméně – ale k tomu později), kde jsme dali polévku a víno – já měl halaszlo. Moc dobré, příjemná porce i prostředí.
vinárna
Venku jsme drobné dali žebračce a ta z toho měla na čtrnáct dní na jídlo. Nebo jaký to je kurz forintů. Samozřejmě teplo moc nebylo, obzvlášť dobrákům, co půjčí někomu svetr. Ale co, nestěžuju si. Když jsem se snažil ohřát u plynového ohřívače venkovní terasy lepší restaurace, zahlédli jsme budapešťské oko.
oko I
oko II
z oka
zase z oka
opět něco z oka
a nakonec ještě něco z oka
Ano, byl to krásný výjev, až na trochu hysterie – jenže každý prostě výšky snáší jinak. Pak jsme, a to už nepršelo, Přes Széchenyi Liánchíd jsme přešli Dunaj. Ta mne dohnali halaszlo, ale pak už mi bylo líp, až na tu zimu.
z lanovky
cestou vzhůru
Nahoru jsme vyjeli lanovkou a byl krásný výhled na město, tak jsme ještě šli k Mátyas Templom – kostelu a z Halászbástya byl nádherný výhled a uvnitř bylo i teplo. Setmělo se.
Mátyas
u hradeb
Pešť I
Pešť II
Pešť III
Pešť IV
Šli jsme zpět uličkou a do cukrárny. Pak už jsem to hnal, protože zima byla slušná. Prošli jsme nádvoří hradu a sešli k Dunaji a podél došli k metru na Szent Gellért tér. Metrem jsme opět dorazili k vlakovému nádraží a moc hezky jsme ochutnali místní piva i pálenky. A tak mi přestala být zima.
neděle 19.3.2017
Rozloučení vynikající snídaní bylo navíc podpořené dvěma láhvemi dobrého vína, které dostaly holky za odlapení myši a také, že to víc neřešily. Jeli jsme do Tatabánya – a nahoru k soše Turul – což je obrovská socha orla, která vypadá zejména senzačně zezdola z dálnice – i tady nahoře byla skvělá, ale pak mi došlo, že i takový král ptáků s korunou, když sedí hrdě na meči a vzhlíží křičíc do kraje, stejně nakonec vypadá trochu dost jako slepice na vejcích.
Turul
A tak jsme jeli dál. V Györ jsme navštívili bleší trh a zejména já tam udělal kauf dne, kdy jsem nakoupil úžasné hliníkové konvičky – a to bylo skvělé!
(Rád kupuji lacino krásné věci!)
Nejnovější komentáře