Eisenbach
Posádka č. 1: Já, Pavel, Ondra, Martin
Posádka č. 2: Robert, Katka, Dušan, Standa
Výsledky:
1. den: 190 bodů
2.den: 140 bodů
Celkem 330 bodů = 16. místo
pátek 29.4.2016
Auto je přeplněné jako vždy. Ondra je jako vždy po parou ještě jsme neopustili hranice hlavního města, takže v Plzni nejenže kupuje pivo, ale hledá i záchod. Naštěstí v Boru jdeme do restaurace a ještě se najíme, takže je kolem poledne, když konečně přejíždíme hranice. 
Cesta je krutě dlouhá a Ondrovi zásoby piva nestačí. Sjíždíme z dálnice, v dálce vidíme zasněžené hory a už jedeme podle Dunaje – a tuhle cestu prostě miluju! Cestou do kopce přibývá sněhu a Eisenbach je docela pod sněhem, ač to taje a je to mokré. Jenže slunce svítí a je to tak mile jarní – skrz to proráží byliny a tráva. Ubytování chvíli hledáme, je to totiž apartmán o ulici výš, než obvykle. Sjíždíme si zatrénovat, platíme startovné a zapisujeme se do skupin. Jde mi to mizerně, jako obvykle, ale snáším to dobře, tak jako obvykle. Pak se najíme, dáme s Robertem panáka k svátku a kromě připitého Ondry jdeme ještě dolů do hospody.
sobota 30.4.2016
Škoda, že si Ondra nevypnul zvuk a budík mu zvonil ve 3.30 pak ve 4.20 a v půl šestý, kdy s brbláním, že je už ráno, vstal. Byli jsme dole na parkovišti první a rozstříleli se. Jsem rád, že jsme ve skupině na začátku, aspoň není nutné jít tu trať dvakrát. Na naší třetí metě se seznamujeme s Dirkem. 
První výstřel je z křoví na muflona a trefuju se oběma. Další jsou malé krysy dole u potoka – jeden zásah tu je a tudíž spokojenost. Pak dávám srnu jedním zásahem a lišku dole dokonce dvěma šípy. Ležící kanec jenom jedním. Pak už jsem dal dva mínusy na volavkách. A pak jsem dal svařák. Medvěd, dost těžký, šel za jeden kill, a už jsem se vezl. Rys za nula a mínus, javelina za jeden zásah a out, na syslovi jsem se vyznamenal – byl za dva auty! Krocan dokonce za dva mínusy. Naštěstí zajíc jeden zásah a mínus stejně jako bažant. Rosomák taky za jeden. Pak se vracelo k občerstvení a nad ním jsem dal jedním šípem pásovce a druhým aut. Jezevci za oba šípy, kanec jedním, zato krysy za dva auty. Přelezli jsme potok a zpoza chrastí jsme stříleli javelinu a tu jsem dal jen jedním a druhý hledal pod sněhem. Lišku ani náhodo – za dva auty – ale byla to dávačka. Surikaty jsem šel jedním mínusem a autem. Dal jsem karivurst a hned šel zajíc dole u cesty jedním zásahem. Krysy u boudy mi přinesly mínus a aut. Krocan vypadal dobře, ale druhou ránu mi odchýlila větvička, jinak bych měl oba zásahy. 
Ležící prase bylo jednou mimo zónu a jednou kill. Lasička stejně tak. Bohužel návrat dolů znamenal i pád dolů: bobr za dva auty a prase taky a ještě jsem přišel o šíp! Veverky – jednou jsem se trefil a stejně tak jsem skončil na vlkovi. Nemůžu říct, že jsem byl nespokojený, nebo spokojený – žádný zázrak, ale na současný nástřel to šlo. Na pokoji jsme odpadli – jedli jsme a pili a odpočívali. Pak jsem sjeli dolů a šli odstřílet lovecký hrot – šíp. Potrénovali jsme do terčovnice a v tom podmračeném studeném podvečeru přišli na řadu až na konci. Já ani netrefil kance, ale bohužel ani za ním parkující bagr – protože, tím bych na tomto turnaji jednoznačně získal nesmrtelnost! Ale Robert ve druhém kole skončil na druhém místě o pár milimetrů za prvním a o dva před třetí. Ondřej byl naštvaný, že byl o milimetr čtvrtý! Teprve večer, když oba knedlíci spali, na mě ťukal Robert a říkal výsledky: Pavel druhý, Ondra 2-3 a já na 19. místě. Pak ještě dorazil Martin a přinesl výsledky tištěné. Je pravda, že počty se mi s bodovačkou lišily, ale bylo mi to jedno.
neděle 1.5.2016
Ondřej, nervózní, mě nenechal dospat a zase vstával brzy a komentoval, že už ptáci venku zpívají. Pršelo a byli jsme první na parkovišti, v zimě a nic se nedělo, jen mi tam byli jako trubky. 
Rozstřelil jsem se dvaceti šípy a šel se schovat před deštěm. Začínali jsme na tetřevovi, tak jsme v tom pršení šli na konec trati. Ale přestalo, a pak už jen kapalo ze stromů. Dole ve vsi hrála kutálka a byl první máj a já byl mokrý v lese s lukem v ruce. Prvním šípem jsem ale trefil a byl hrdý na to, že to byl správný nátah. Bohužel ležící prase už jsem nedal a ještě to bylo za mínus, načež jsem autoval lasičku a zlomil šíp – favorita. Ale chuť jsem si spravil na bobrovi, ten byl čistě do hlavy, a pak prase pod mostem, to mi taky neuteklo. A i veverku jsem zasáhl dobře. Po šesti zvířatech jsem měl víc než polovinu celkově dosažených bodů! A tak jsem minul vlka (jak je to možné – tak snadný byl a já dal dokonce aut!) a u kozoroha jsem dal mínus – prostě jsem to dal dolů a to bylo taky tak snadný! I na kryse jsem si to odečetl. Pak jsem dal v pohodě srnku, lišku u potoka jsem dal tak, že si to Robert fotil, jaká fousovka to byla. Ležící prase, to bylo v pohodě. Ale jako včera, tak i dnes jsem nedal volavku – byl to dokonce aut. Dal jsem svařák a už jsem se vezl. Medvěd v kopci za mínus, rys za aut, snadná javelina za mínus, takže jsem vrátil syslovi jeho včerejší dvouautové příkoří! Krocan byl skvěle, dokonale vystřelený, ale poslední větvička mi ťukla do opeření a malinko šíp vychýlila centimetr od zóny. Ale byl jsem spokojený, za tu střelu v tak obtížné pozici – ale náhodě neporučíš – líp to nešlo. 
Zajíce jsem dal tedy taky do autu a bažanta za mínus. Kolenním výstřelem jsem si zamínusoval rysa, ale fakt jsem to vystřelil dobře. Opět jsme se vraceli a šli na pásovce. Omotal jsem za sebe větve stromu a vystřelil královsky, ale opět to bylo o trošičku nad zónu – ale za výstřel spokojenost. Autoval jsem jezevce, i prase – o strom, a taky krysu. Javelinu jsem dal taky dobře, ale nakonec to bylo mimo zónu – to zklamání! Až lišku jsem trefil, ale bylo to ojedinělé, protože surikatu jsem si hodil za mínus. Pauza a zajíc za hezkou dvacítku. Poslední výstřel – krysa – a tu jsem si tedy taky odečetl. Výsledek byl tedy tristní, na druhou stranu, dnes, na rozdíl od včerejška, jsem to střílel (až asi na dva terče), tím novým způsobem, a byl jsem tím uspokojený, protože to mělo smysl. Vraceli jsme se a dole na louce jsme střelili na medvěda asi ze 40-50 metrů. Ještě jsem se dostřílel a šel ukázat luk Christianovi a pak jsem se pobavil s Jimem Belcherem. Jeli jsme zabalit a vyklidit apartmán. K tomu posádka druhého vozu řešila to, že jim nešel nastartovat! Ondra už byl nervózní kvůli finále. Jeli jsme dolů a já si nechal vysvětlit pravidla a ty jsem přetlumočil Ondrovi a Katce. Ti pak závodili vyřazovacím způsobem – běželo se od garáže až ke stolu, vzali se šípy a za celkových 45 vteřin se měl sestřelit balónek na srnce – kdo ho sestřelil první, postupoval. Katka, ani kolegyně čtvrtfinalistka nestihli zásah v časovém limitu, stejně tak Manuela. Ale malej kluk z kolen vyřídil Floriana ze Španělska, než stačil vůbec zamířit. Ondra běžel s Martinem Kalinou, tak jako mnohokrát. I když byl pomalý a přiběhl se ztrátou, vystřelil a netrefil. Ani druhým šípem, soupeř zatím nabíjel čtvrtý, ale Ondra byl o desetinku vteřiny rychlejší a sestřelil balónek a vzápětí na totéž místo dorazil i šíp Martina! 
Tak ho opět porazil. V semifinále se posunula střelecká čára a prodloužil čas na 60 vteřin. Ondra byl o kapku pomalejší, ale ten kluk prvním netrefil a tak to střelil na první dobrý a byl ve finále. Tam ho čekal starší longbowista, takže jsme mu říkali, že ho předběhne a dá. Opak byl pravdou, ten starší pán byl rychlejší, věděl, že jinou šanci, než tu jedinou nemá, a tak dřív než Ondra natáhl, zamířil a trefil první. A tak byl Ondra druhý. Šli jsme do hospody na vyhlášení a tombolu. Ještě v týmech jsme skončili druzí. Já samozřejmě v tombole zase nic nevyhrál, ale přivezl jsem dvě zvířata z odprodeje. Vyjížděli jsme v půl osmé, naloženi o Katku navíc, protože druhé auto prostě nefungovalo. Cesta byla únavná, střídal jsem se s Pavlem v řízení a spát šel v půl čtvrté.
Nejnovější komentáře