Highway Top of the world

Hranice

Chicken

Aljaška

40km po vodě… Kapku „vo hubu“, ale bez cvaknutí, ačkoli jsme nabrali. Nejhezčí řeka…

Mayo River
Krátký úsek od mostu k Mayo. Chtěli jsme prudší vodu a taky byla. Meandry. Dávali jsme pozor na mělčiny a stromy a větve nad vodou. Což je u téhle rychlosti proudu a s neosahanou lodí nutnost. Škoda, že byl ten úsek tak krátký.

Stewart River
Vpluli jsme to zakalené hnědé vody. Slušně tekoucí v průměru 8km za hodinu. Podivný pocit z té masy širší než Labe a hutně se přelévající v proudech. První víry nás překvapili  nejen tím jak se rychle vynořili z hlubiny, ale také mlaskavě chrochtavým zvukem. Časem jsme rozpoznali, kterým se raději vyhnout. Břehy z jedné strany sesypané a podemleté a strmě se táhnoucí do velkých výšek. Ostrovy s naplavenými kládami a bahnem. Na břehu topolovité listnaté stromy a smrky. Krajina tragičnosti. Jedeme přes Devils Elbow na Stewart Crossing. Za ním jediná část plavby kdy není protivítr a naopak nás to tlačí vpřed.

McQuesten River
Zajíždíme k němu kolem ostrova. Přetahujeme loď a aspoň kousek sjíždíme. Teče ukrutně prudce a máme co dělat vyhnout se sweepers. Ale je to krásná voda.

Stewart River
Pokračujeme za letišté a krajina se mění na kanadskou divočinu. Nádhera. Kopce lesů. A také dešťů. Zvěř ani ryby tu nejsou, nebo je nevidíme vyjma bobrů.

Yukon River
Vplouváme na Yukon kde se sráží dva mohutné toky v mocných proudech a vírech. Docela hustý v řece přes kilometr široké. Jsou tu navíc mělčiny s uvízlými stromy přes které se žene zprudka voda. Do toho silný protivítr. Jsme ve střehu, ale zvládáme to. Krajina se mění na indiánskou divočinu ještě krásnější než Stewartu. Skály, kopce a lesy. A potoky. Konečně není nouze o vodu. Jinak ale celou dobu pusto až na celkově 4 čluny a jeden parník. Rychlost řeky tak mohutné je neskutečná — 10km za hodinu. Hledáme hlavní proud mezi ostrovy. Krásné počasí – konečně a naštěstí.