cestování a výpravy po zemích, městech, vodách pod plachtami i s pádlem v ruce, lukostřelba a jiné aktivity

Posts in category Toulky

V Lančovské zátoce 1.-3.9.2017

Je to týden, co jsme odtud odjeli a jsem zpět. Ještě v autě říkám – neměli jsme tahat tolik věcí, aby to nebylo daleko od auta. Prý, kdo by si stavěl chatu na místě kam se nedá dojet autem? „Vaculovi!“ A taky, že jo! Kluci nám pomáhají, mokrou strání táhneme všechno, no nekecám, víc jak půl kilometru! Naštěstí se doplazíme, čeká nás burčák a „kunda“ – Katky syrečková pomazánka. Pivo je naražené, povídáme, ale dlouho nám to nevydrží – jsme všichni utahaní. Ráno vyrážíme na přehradu – Karel nás vysazuje na Švýcarské zátoce, jdeme podél vody až k přístavišti. S námi čeká na parník ještě pár lidí. Je to jiný pohled, z paluby dunící hlučné lodě, než z plachetnice, na které není čas se kochat – ještě to komentuji: „aby se tu tak mrcasili nějací cvoci na těch lodičkách s plachtou – ty by zasloužili přejet!“ Zasmějeme se, dáme pití a míjíme Lančovskou a přehrada se úží a klikatí. Jako když jsem tu jel dálkovou. Stojí to za to! Chaty lemují břehy, ale někde je to jen pusté a skalnaté. Líbí se mi to. O to víc si říkám, jak tu asi Dyje protékala kdysi, nespoutaná, jak bych ji cítil v rukách a v pádle na kanoi. Představy jsou nereálné, i tak je tahle fantazie živá a já lituji, že se nedokážu vrátit v čase. Kolem chaty a rybáři, podjíždíme most u Cornštejna a druhý pak míjíme u starého Bítova, tam vystupujeme. Jdeme stezkou vzhůru, kde už čeká Karel. Vystoupáme k hradu, prohlédneme nádvoří. Přemýšlíme, zda jít k jezírku lásky, nebo k mohyle předků – vyhrává mohyla zadků.

nic je moje já

Od ní scházíme k parkovišti. Kája přejíždí autem, výprava se dělí na ty, co jdou na zvířátka a ty, co jdou na pivo. Tak čekáme v hospodě. Na vyhlídku Rumburak nemůžeme – je tam svatba, jdeme tedy dolů na Bítov kolem pole s konopím, což tedy, upřímně, působí nečekaně a zajímavě. Představa požáru a dýmu ve mně evokuje veselé místní občany, kterým čas utíká neuvěřitelně rychle! Ve vsi jdeme na jídlo a místní pivo je stejně dobré jako oběd. A tak vzhůru zpět na Rumburaka a na krásné výhled do kraje rakouského i moravského. Potom nás čeká Cornštejn, trochu tak zasmušilý a svou civilizovaností lehce nudný. To jít podél břehů Starého Bítova, vnímat zatopené osudy a stavení, život kousek od potoka v podhradí – to je jiná – to mne vrací stovky let zpátky, k lidem co tu žili, pracovali a pak se v plné jizbě rychle a spěšně milovali, ale kolik v tom bylo úsilí a lásky? Vracíme se zpátky. Přeparkuju a jdeme na pivo a na vrhcáby a klobásky. Pak jdu chytat ryby a ty potvory jenom ožerou rohlík a chytit se nedají. Stmí se, aniž by něco ulovil a tak jdeme k ohni, beru kytaru a zpíváme do noci – hřeje mě ten její zvuk, i zpěv ostatních – a co víc si přát!? Ráno prší. Hutně vytrvale. Tak mě napadá, zda jsem zavřel střešní okno u auta. Teď to nemá cenu řešit. Důležitá je snídaně. Po ní balíme a v dešti vyrážíme. Samozřejmě je celé auto promáčené – okno jsem nezavřel. Gratuluji si! Sedím na igelitu a na dece a topení je naplno, uvnitř je to jako v pařníku, začínají nám rašit pupeny! Než odkveteme, jsme na dálnici a tam to svištíme domů. Otrháme plody a jsme zpátky!

Machovská Lhota 20.8.2017

S psíkem jsme vyrazili z Machova. Nejdříve jsme prošli centrem dolů ke skokanským můstkům. Tam jsme odbočili po žluté lesní cestou nahoru podél lesíka. Společně s lučinou se k nám přidružila sjezdovka a vlek, jenže nad tím vším vítězila barevnost lučního kvítí, jeho vůně končícího léta jako připomínka mládí, a když jsme se otočili, tak i oblost krajiny, zdejších šefelů, z nichž ten protější nosí stejné jméno jako já. Na opačné straně se strměly pískovce Boru. Krajina tichá, plná vůní a oblohy s ženoucími se mraky a v dálce jejich těžké kupy zakrývající Krkonoše. Procházíme lesem, cesta se zase zvedá, je zavlhlá a občas přeskočíme potůček, tu metamorfózu zdejších pramenů. Nejdeme na Polskou stranu, stáčíme se pod skalami, ale vzhůru zamíříme až k Boru, krásné vyhlídce. Vynáším nahoru Dobbyho, vyhlídka je to krásná, ale čekal jsem, že se dostaneme výš. Takže už jen sestup, Dobby sestřelí marně se pachtícího cyklistu. Vnímám pracovitost lidí, co tu stavěly kamennou cestu, stejně jako přivaděč vody – to je zapomenuté úsilí lidí, generací, co tu byly před námi. A les, vonící houbami, louky s horským býlím. Co víc by se do mě vrývalo? Ke které krajině víc patřím? Tohle jsou úryvky české hymny kdesi v nás. Mraky se těžce řítí nad skalami. Jsme zpátky právě včas, do hospody u Lidmanů ve Lhotě dobíháme za začínající přepršky. Stihli jsme to, máme štěstí, ale mnohem větší štěstí je umět číst a vnímat tuhle krajinu. Odjíždíme – a já přemýšlím, jak za pár měsíců pokryje sníh kopce, bude tu nehostino, ale ryze a kdesi ve mně je zakódováno, jak je mi takhle část země blízká.

 

Noční Praha 7.8.2017

Náplavka plná lidí – chodících, jezdících, sedících u drinku. Takže zmrzlina, posezení u piva, obloha je vyčištěná, modrá, lidé šlapou Vltavu, nebo veslují na lodičkách, mosty jsou plné fotoaparátů a k nim připoutaných lidí. Zhoupneme se na most a jdeme podél nábřeží a podél Žofína na Újezd – do zapadlého koutku – restaurace na další malé občerstvení. Lanovkou na Petřín a pak pěšky nahoru na rozhlednu. Dlouho jsem tu nebyl a užívám si výhled – slunce zapadá nad domy západní Prahy, cizinci se tu mačkají společně s našinci. Na opačném konci vyhlídky se lesknou a blýskají okna i střechy, jak malostranské, staroměstské, tak i vzdálené žižkovské. K tomu se temní siluety Vyšehradu. Šerem scházíme Petřín, šepoty milenců a halas skupinek, sledujeme lanovku pod námi. Zajdeme na rohu na pizzu a opět si dáváme jako zákusek noční Náplavku – ráj lidí, co mají čas, nesedí u televize, ale užívají horký letní večer.

Berounka u Karlštejna 6.8.2017

Aljaška – Yukon – 11.6.-2.7.2017

Celé vyprávění – tedy, samozřejmě, zkrácenou verzi – dám na samostatnou stránku (více stránek).

No a samozřejmě, upozorním, až to nastane.

Zatím jen malé ochutnání.

Milešovka 1.6.2017

Čekal jsem, že skončíme jednání dřív, ale i když jsem vyjížděl z Ústí nad Labem po čtvrté hodině, nemohl jsem si nechat ujít tak krásný den.

vydávám se z Bílky směrem na vrchol v dálce

Dojel jsem do Bílky a vyrazil vzhůru. Nejdříve jsem šel loukou až pod stíny lesa. Cesta se stávala příkřejší, ale jarní zeleň, zpěv ptáků a čistá modř nebe nade mnou byly pro mne krásným odpočinkem po pracovním dni, a také poháněly můj spěch vzhůru.

monument u cesty

Byl to i malý trénink na sobotu, takže jsem se nešetřil. První polovina z asi dva a půl kilometru stoupání byla sice náročná, ale ještě to šlo. Teprve když se připojila modrá značka, tak se stala stezka kamenitou – navíc se spolu s modrou značkou za mne připojil chlapík v trenýrkách a lehkém tričku a kupodivu se mě stále držel, ačkoli jsem šel na vrcholné tepové frekvenci a potil jsem se jako Eskymák v sauně. Táhl jsem se foťákem pro strýčka příhodu. Za mnou supěl ten chlápek. I tak jsem ho dal, když jsem otočil poslední serpentýnu s kamennou zástěnou v zatáčce. Už jen pár set metrů a byl jsem pod nejstarší naší meteorologickou stanicí – opět jsem dobyl Milešovku.

výhled zpod meteorologické stanice

Horu, s největším výskytem bouřek u nás. Krásná panoramata. Hledal jsem občerstvení – ale vše samozřejmě zavřené – a hledal ho i ten chlápek. Oba neúspěšně. Pak jsme spolu diskutovali, co kde vidíme – od Řípu, bílé věže a komíny elektrárny ve Štětí, přes Bezdězy, Ralsko, Ještěd, Ronov, Vlhošť a Sedlovou horu, poblíž Lovoš a Kletečnou.

určujeme vrcholy kopců v krajině

Pod námi Milešov a kousek dál Hazmburk. Můj pronásledovatel se omlouval, že je na Milešovce poprvé, a že tak málo ví, kde se co nachází, ale to nebyla pravda, věděl toho dost.

Sedlová Hora, Vlhošť a vzadu Ještěd

Ocenil jsem ho v duchu, rozloučili jsme se a já spěchal horkým podvečerem dolů. Musím se přiznat – stálo to za to!

Poberounsko – jarní vandr 7.-9.4.2017

Pohodový vandr, při kterém nebylo tak hrozné počasí jak hlásila předpověď, a při kterém jsme i něco ušli, zejména díky bloudění, kde jsme vařili a hráli a byla prostě prostá pohoda je popsaný tady.

Jihočesko – 11.3.2017

Lipno

Nejjižnější bod ČR

Český Krumlov

Kutnohorsko 4.3.2017

Miskovice

Kutná Hora

Otevření pivovaru v Malešově

Kluk – granulitový vrch