pátek
Je to jako přijet domů po dlouhém cestování. Na louce všichni kamarádi z loňska a stejně tak nahoře kamarádi a známí organizátoři z předešlých ročníků. Tak jsem sotva vztyčil stěžeň a ještě než jsme nandali kosatku, jdu si pro pivo, tak od pípy mi hlásí – máš kytaru? Budete hrát? Oboje jsem odsouhlasil, dostal požadovanou sklenici a dostrojili jsme loď, tedy mimo hlavasky. Nová kosatka vypadala dobře a tak jsem si půjčil metr a přeměřil trim. „Budeš mít zase květnovej trim?“ Hned se všichni ptali a smáli. „Na vás, na vás mi letos stačí ten loňskej – nebudu to letos vůbec předělávat!“ Od lodí jsme šli nahoru k loděnici a slavili Fredyho narozeniny, vydatně, někteří až do svítání – já měl rozum a šel jsem spát dřív. Pavel, co čepoval pivo donesl kytaru a cajon, Marťas taky kytaru a tak bylo k tomu povídání i hodně písniček. No i dost lahví.
sobota
Nástup, jedenáct vorcků – a to ze stabilních nebyl ani Kuba, ani Vašek a nepočítám ještě asi další 3-4 lodě, co mohly dojet. Nemělo foukat, taky nefoukalo, čekali jsme na vítr, tak jsem naladil v klidu loď a ve dvě hodiny jsme šli na vodu – my jako první. Nové plachty vypadaly dobře, potřeboval jsem to vidět na vodě. Sice moc nefoukalo, jenže na nastavení mi to stačilo. Start – povedl se mi, jel jsem pěkně levý střed, jak jsem chtěl, takže na bójku jsme dojeli kolem trojky, čtyřky. V tu chvíli přišly dvě obrácené změny a zdechlo to. Přes mé vztekání, přes všechno, co jsem mohl a udělal jsme tam beznadějně vykysli až na předposlední místo – všichni se v tom bezvětří za bílou dostali – až na nás – a byla klika, že houkli přerušení rozjížďky. Byli jsme totiž úplně marní – to bezvětří neumím. Tak jsme se skupinově vláčeli tou kličkou na hlavní jezero. Aspoň se to rozfoukalo – tedy na tolik, že se dalo jet. Měl jsem dobrej start a hned na stoupačku jsme se bili s Wikinou, kluci byli lehcí a loď jede – tak jsme se honili a vychytal jsem dvakrát dobře změnu a klukům jsme foukli o něco na spinakr a Kubíci nás už nestihli dohnat – naše první pohárová jednička (asi). 
Občas vítr zdechával a občas šly nárazové změny, které jsme vychytali. A vyvážili. Jeli jsme fakt dobře, plachty na stoupačku s trimem v pohodě, jen na zaďák moc netáhl spinakr. Druhý start zase docela dobrej, jenže mě to vyhnalo moc doleva, nějaká místa nás stál přejezd na druhou stranu, do toho přicházely větrné drcy od bouřky kroužící kolem s nečekanými změnami, co nám moc nepomohly a pak už se to dohánělo těžko, navíc, když jsme se rozjeli na zaďák, přetočil se v silném poryvu spinakr na přesýpací hodiny a my promrhali co jsme vyjeli, museli jsme s ním dolů – páté pořadí bylo zasloužené, ale měli jsme na víc. Start třetí rozjížďky, poslední, zase povedený, jeli jsme s Michalem, dokonce jsme si nastoupali, jak jsem chtěl a utrhli to, jenže poryv před bójkou to přihrál jemu, tak jsme točili bílou druzí, docela s náskokem. Vítr zdechl, ploužili jsme se na zaďák a koukáme, že u červené je člun s vlajkou, chtějí vzít pořadí na bójce. Trochu nás zmátl Michal, když stáhl spinakr a točil, jenže mu to pískli a tak jsme věděli, že to chceme uhájit. Z posledních kozích dechů se za námi hnala smečka pronásledovatelů, ploužili se rychleji než my. Měl jsem tušení, že to zdechne a my zastavíme metr před lajnou a všichni nás pomaličku předjedou. Nestalo se – dali jsme dvojku a spokojenost. Průběžné druhé místo, na třetí Ferrari náskok čtyř bodů, na ty další pak sedm. Takže nové plachty jsou dobré, my jsme také nejeli extra špatně, jen ten spinakr – to jsme ztráceli. 
Na břehu jsme zjistili, že Fredy o Setha prorazil ošklivě loď, díra byla velká, tak jsme to chvíli řešili a pak se ale Fredy statečně ujal grilu. Opět se stoly prohýbaly, já si dáchnul a zase přinesl kytaru. Ve dvě ráno jsme už nehráli, jen se vyprávěly vtipy. (ty co jsem si zapamatoval jsou zde nereprodukovatelné).
neděle
Vítr přišel až k jedenácté a museli jsme za ním na hlavní jezero – ten směr od východu byl špatnej a samozřejmě to skákalo. I když start nebyl špatnej, tak to křídlo co jsme jeli nás stálo pozice, stejně tak i ve druhém kole – dojezd na pátém místě, to nebylo ono. Ferrari na nás stáhli dva body. Druhou dnešní rozjížďku jsme zvládli lépe – od startu v popředí, dařily se nám obraty a vychytat vítr – stoupačka s obratem před poryvem se změnou nás vytáhla nahoru, navíc jsem si ohlídal stočení větru – akorát tedy ta změna pomohla Kubíkům, jen se prosmýkli kolem bójky, kam by jim to jinak nevyšlo a tak nás asi o dvacet metrů dali. Už to vypadalo nadějně – Ferrari by musela dojet jedničku nebo dvojku, aby nás sundali z druhého místa. Před třetím startem, a v jeho průběhu, přišly nečekané a velké změny, takže jsme to nestihli včas a tak jsme se ploužili a nemohli jsme se dostat vpřed. Prali jsme se a bylo z toho jenom páté místo, Ferrari byla za námi. Nám to ale nepomohlo, jen se tím kluci dostali na bramboru, protože zcela neočekávaně dojel na jedničce Broňa. Kubíkům to nejelo a tak tím, že dali jedničku, se dostali na shodu s námi. My měli po škrtačce taky jedničku, stejně tak dvě dvojky a jako Broňa a on měl čtverku a šestku, zatímco my dvě pětky – a to znamenalo, že bral stříbro a my jen bronz. I tak jsme mu to přáli – proměnit takový mečbol je hezký a fakt jezdili dobře – za mě je to satisfakce za tu první sobotní zrušenou rozjížďku, kde vedli s velkým náskokem. Kondolovali jsme bratrům, byla to smůla. Vyskočili jsme na bednu se spokojeností – ta dvojka nám sice unikla o chlup, ale jezdili jsme dobře. Co víc si přát!
Nejnovější komentáře