pátek – 11,10km
Po dlouhé době na Foxberry, rozbité silnice, chodníky, dláždění… ale ten krásný pocit z jízdy, z odrážení.
sobota – 46,79km
Jít po lukostřeleckých závodech, převléci se z bahna a vyrazit, to bylo trochu o vůli, zvlášť, když jsem měl takový cíl. Vyjel jsem z Olešnice, nechtěl jsem se vracet dolů, takže jsem jel prudkými serpentýnami pocukrovanými štěrkem vzhůru na Pohoří, Potom zase dolů na okresku takovou rozbitou stezkou, po ní nahoru, dolů až do Turnova. Kruháky a vzhůru, pořád do kopce, žádná úleva, až nad město s konečným sjezdem do Bělé, a zase dlouhé stoupání vzhůru, Mírová, kousek sjezd a zase další kopec, Loktuše a tady už jsem věděl, že to bude pouze a jenom do kopce, chvíli míň a chvíli víc. A bylo to tak. Do Pustiny to ještě šlo, ale pak to začalo být ostřejší, serpentýny, ostřejší kopec, stálé a dlouhé stoupání do Kozákova, ani zde nebyl oddech a odrážel jsem se v krátkých sekvencích dál, do Bačova ke kýžené odbočce, a dvě vlny kopce do Komárova, příčné potůčky z rozbředlého sněhu, za vsí už byl ten rozbředlý sníh na cestě, a já pořád jel dál, zarputile, vytrvale, zpocený, ačkoli kolem byl všude sníh, jel jsem kolem vrchní části vleku, kde se otáčely kotvy, ale už jsem viděl vysílač a dojel konečně nahoru – opět na Kozákově. 799m. Šílenost. 
Rychlé pivo a jedu dolů – mám boty od bláta, od sněhu, břečka a ledová voda se rozstřikuje od kol a máčí mne, je mi zima, vítr mi proniká skrz oděv a mrzne mi pot na těle, ale já jedu přikrčený, tachometr ukazuje 65,1 km/h, je to šílené a je tu štěrk, musím to zpomalit, ale kdy jindy se člověk takhle sveze! Zastavuji až v Lestkově. Musím se podívat do mapy, trefit správnou odbočku a zase jedu do kopce, Volavec a dolů na Svatoňovice. Zase traverzový přejezd, dolů ke státovce, Radvánovice, a další fest dlouhé a nekonečné stoupání na Hrubou Skálu, k zámku, ale je to stále do kopce, až do Drahoňovic, kde se to konečně láme do dlouhého krásného sjezdu. 
A zase míjím Skalany, stmívá se a za tmy dojíždím a ukončuji okruh v Olešnici. Za tři a půl hodiny převýšení přes jedenáct set metrů!
neděle – 46,31km
Můj oblíbený trénink je vyjíždět tyhle kopce Ondřejova, Chocerad až na křižovatku Kozmice – Sázava u dálničního sjezdu Ostředek. Zase se člověk sveze, přes 65 km/h, bylo teplo, Sázava rozmrzala a plující kry se srážely v proudu, tyhle kopečky jsou o vůli a trpělivosti, za tři a kousek hodiny je to převýšení kolem osmi set metrů. Nic jednotvárného, a zároveň jarem vonící vzduch, modré nebe.
Nejnovější komentáře