61,33 km
Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že si dám hned po novém roce kolobku do auta a pak s ní vyrazím, tak bych se jenom pousmál, jenže já se rozhodoval mezi koloběžkou a lodí – oboje varianty byly možné a nakonec si myslím, že by byly úspěšné obě. Vyhrála Foxberry. Vyrazil jsem poměrně pozdě, když už nemrzlo, přeci jenom leden je leden, takže těsně po desáté. Po večerním a nočním dešti byly cesty a silnice mokré, ale jen tak, aby to zvládly zachytit blatníky. Dofouknutá zánovní kola jela skvěle a já se také tak cítil. Čekal jsem, že mi bude zima, ovšem má volba oblečení byla vhodná, i ty teplejší prstové rukavice, slunce už bylo výš, hřálo na to černé oblečení, takže mi bylo teplo a já si zejména pochvaloval tu novou vestu – prodyšnou a hřejivou.
slunný den jihočeský
Už před Radomilicemi jsem cítil, že nemám natrénováno, a to cesta byla víceméně rovinatá, dál přišly menší kopečky a hrubý, záplatovaný asfalt. Filtroval jsem negativní pocity a soustředil se na krásy sluncem osvícené přírody, spíš předjarní než zimní, poctivě jsem počítal a odrážel se a rychlost jsem měl kolem sedmnácti za hodinu. Lidé, co jsem potkal, mě pozorovali s despektem, ale mně to bylo jedno, já si to užíval – radost z pohybu a uvolněné molekuly adrenalinu a čerstvý sytý vzduch z polí a lesů. A hnal mě můj cíl – Krčma v Municích.
Krčma Munice
Skvělý oběd (málokoho napadne zajet si na oběd 27km na koloběžce), jenže tahle idea byla vážně skvělá, stejně jako ten oběd. Jen se mi nechtělo do zimy a zase stisknout řídítka a odrážet se dál. Jel jsem na Zliv, u rybníka, bůhví proč byla krátká cyklostezka. Řidič – prudič na mě troubil, asi že mám jezdit po té vyhrazené cestě – ale proč bych měl, když jedu takovou dálku, po cestách a tady nevím kam mě zavede a kde se budu muset vyhýbat chodcům. Tak jsem jen zvedl ten pravý prst a křičel: Proletáři všech zemí, stavitelé cyklostezek z fondů evropské unie – polibte mi prdel!!!
zamrzlý rybník u Zlivi
Projel jsem Zliv, obkroužil ji kolem pravděpodobně jediného zamrzlého rybníka v kraji a zase se navrátil na původní trasu. Projížděl jsem cestou, kde jsem kdysi běhával, obdobné myšlenky, stejná vytrvalost. A spokojenost, když jsem zjistil, kolik jsem toho ujel. I když nezastírám, unavený jsem byl.
Nejnovější komentáře