večer před výpravou
Teplá po proudu
Teplá proti proudu
Člověk už nevnímá procházku po karlovarské kolonádě jako něco mimořádného, natož snobského, a už vůbec ne zdraví prospěšného. Je to dáno zejména tím, že si připadá jako v cizině – je to zde samý Japonec a lidé jejichž rodnou řečí je ruština, případně hrdelní angličtina, a to vše je velmi hezky prošpikováno němčinou německou a rakouskou.
kolonádium
Nezbylo než pořídit ve stánku picí nádobku, ten hrníček s dutým ouškem a vydat se k pramenu. Obrněn statečností jsem naplnil horkým Skalním pramenem porcelánovou číšku a ochutnal. Kdo má zdravý rozum a játra by to už nikdy neopakoval. Zkusil jsem to tedy ještě jednou. Stejné, nechutnající, páchnoucí a ještě k tomu teplé. U Libušina jsem byl obezřetný, navíc byl horký a víc sirný, tak jsem si uvědomil, po dvou doušcích, že jsem nenašel zdraví na hnoji, že mám jen jedno a vrátil jsem se ke stánku na začátku kolonády pro půl litru becherovky.
tohle byla ta pravá kombinace
Pak se dal každý pramen ochutnat a zapít zdravým bylinným nápojem – a hned bylo lépe. Z pacientů kolem, z jejich úsměvů a závistných pohledů jsem pochopil, že jsem udělal dobře. Akorát těch pramenů bylo docela dost, takže to znamenalo i četné upíjení z ploché zelené láhve. Dolní Zámecký pramen byl naštěstí v rekonstrukci, stačil mi Tržní a Karla IV.
Tržní – tržni si nohou!
Karla IV. (Bechera VI.)
pečlivý soupis
U Vřídla jsem měl z pramenů nafouklé břicho a z toho bylinkového třináctého (měl by být správně šestnáctý!) mi bylo víc než lehce.
Teplá pod Vřídlem
Vřídlo
Vřídlo bylo zavřené, ale pramen se dal ochutnat ve třech teplotních variantách, ale ani výběr z toho neudělal medailemi oceněný výběr z hroznů. Tak zbývala výstava v horní části – a ta mne nadchla, to je styl, co se mi líbí. Dokonce tam autorka přišla s fotografem a zapózovala u své výstavy.
za mě – super!
Grandhotel Pupp
U Grandhotelu Pupp jsem filozofoval (pod vlivem becherovčičky), proč je to grandhotel, ale asi tím, že je velký, jinak, kdo ho viděl zezadu – tak jednak nic moc, a taky – kdo by se chtěl dívat do zdi! Místo cesty lanovkou jsme zvolili – tedy byl to můj nápad – cestu pěšky do kopce. Ale stálo to za to, stejně, jako to, když jsem poctivě vyšlapal sto padesáti schody na čtyřicet metrů vysokou Dianu.
Diana
Udolal jsem rozhlednu, ta se mi odvděčila panoramatem – tedy až na to sychravo-mlhavé deštivo. Ale jak se zde říká: „Kdo nebyl na Dianě, neviděl Karlovy Vary“. (Což je něco jako – kdo nebyl na Ivetě, neviděl Uhříněves! Či tak nějak.)
rozhled z rozhledny
Z Výšiny přátelství byla ještě tak dobrá restaurace, ale Motýlí dům jsem zazdil; už jsem se těšil na vyhlídku a na kamzíka.
u rozcestníku jsme zabloudili
vyhlídka na lázně
Diana z dálky
kamzík zblízka
První vyhlídkou byl Mayerův gloriet, což bylo skvělé, mít kolonádu na dosah. Je mi tedy záhadou, proč na Jelením skoku je kamzík, ale budiž – stejně jsem neměl čas na filosofování, zkusili jsme nabídnout becherovku partě čtyř sotva se vlekoucích žen, ale jejich supění se nakonec dalo přičíst dostatečnému množství svařáku.
Horní zámecký
Horní zámecký pramen vypadal dobře a dal se i vypít. A zapít becherovkou. Našli jsme už jen pramen Sadový a po dlouhém hledání Hadí – zákeřný, ale konečný. Prameny i Becherovka mi už začínaly rozežírat porcelánový hrnek a bál jsem se pouze domyslet, co to dělá v mých útrobách s vnitřními orgány. Zastrašené zdraví se ke mně v zoufalé lásce přitisklo.
Nejnovější komentáře