MS – Gudowo 2017

 

---

sobota 22.7.2017

Vyjíždíme před sedmou ráno, silnice jsou prázdné a po zkušenostech z loňského podzimu raději několikrát kontrolujeme uvázání lodě. Zácpě se částečně vyhýbáme na obchvatu Berlína, ale o kousek dál už stojíme a pak ještě dvakrát, než nás čeká zbytek východoněmecké dálnice připomínající tankodrom. Díky tomu zdržení jsme v Gudowě po třetí odpoledne a naštěstí je český kemp hned vlevo nahoře. Na uvítanou dostávám od kluků pivo.

Vybalujeme loď i stan a já odnáším plachty do fronty na měření. Jdeme se přihlásit, postavíme stan.

Plachty měří Hugo a jsme upozornění, že ostatním neprošly kosatky, takže se máme na co těšit. Zatím připravuji loď a lepím na ní obrovská startovní čísla a nadrozměrnou plachtu reklamy, takže lituju, jakou jsem si dával práci s leštěním trupu. Tohle by totiž zalepilo i díru v Titanicu.

Dostáváme se na řadu, jdeme tam raději oba dva, povídáme si s Hugem a snad tím, že si nás pamatuje, a také již večerním vyčerpáním, jsme proměřeni bez výhrad – ostatně naše plachty jsou asi v pořádku. Zajdeme za Peterem Lakschmannem a jsme ironicky ubezpečení, že proměření tentokrát obsahuje pouze plachty. Pojíme žampionovou smaženici.

Jdeme se koupat do jezera. Je sice dlouhé, ale na šířku asi srovnatelné s brněnskou přehradou. Tak nastrojím loď a dáváme pohodový český večer.

---

neděle 23.7.2017

Ráno je meeting, kde nám prezident Maurizzio oznamuje, že je problém s mezinárodní jury. Nakonec nalézáme kompromis, ale ze zdejšího přístupu jsou všichni rozladění.

Po obědě jsme připravení na zkušební rozjížďku pouze v českém týmu, jsme na vodě, mraky jsou černé a nízko, vítr polevuje, až zdechne úplně. Rozjížďka je odvolaná. Po návratu z vody jsme odnesli gumový ucházející člun a nahradili ho dřevěnou loďkou. Naštěstí to s motorem funguje. Koupeme se. Jdeme do Gudowo ochutnat polské pivo a zmrzlinu.

Večer je slavnostní zahájení, to je hezké, ale nikterak okázalé a se Slovenskem se to vůbec nedá srovnávat.

Po něm jdeme ochutnávat španělský cider, klobásky a kuřecí maso na grilu. Předpověď na zítřek slibuje bezvětří a slunečno.

---

 pondělí 24.7.2017

A počasí vyšlo, je slunečno, ani vlnka, a tak po úvodním skippers meetingu bereme na sebe riziko rozhodnutí a tři naše posádky odjíždíme na sever k moři.

Cesta je dlouhá, po okreskách tam jedeme asi hodinu a půl a Fredyho auto nás jen těžko honí. Parkujeme v Pobierowo a jdeme s davy lidí na pláž. Je tam hlava na hlavě, lidé jsou v ohrádkách a v moři téměř nikdo – brzy pochopíme proč: je studené, my se jím prodíráme na mělčinu a dál.

Vyhýbáme se medúzám a chvilku plaveme, tedy valná většina jde poměrně rychle na břeh. Sleduji vítr, nerad bych přišel o rozjížďku, takže po svačině a kafi jedeme zpátky, cestou nákup v Plotech, Kája potřeboval vodku, ačkoli máme alkoholu do nepohody docela dost. Vracíme se do Gudowo.

Samozřejmě, vítr se nedostavil, čekáme na břehu v tom krásném horkém dni, a když ve čtyři hodiny odpískají pro dnešek konec, bereme naši podpůrnou motorovou lodičku a jedeme s ní po jezeře – je dlouhé, vodní tříšť šplíchá dovnitř a jezero je obestřené lesy, jen dvě malé osady vidíme a u jedné jsou i slunečníky s hospodou, ale to nám za to nestojí.

Po návratu se koupeme podél mola u sjížďáku. Prohlížíme již několikátou změnu startovní tratě a opět ji překreslujeme, abychom v případě startu vůbec tušili, kam a jak máme jet. Francouzi nás zvou na ochutnávku, je palačinka se sýrem, není to špatné, jen takové chudé. Hází již hotové palačinky na ploché kruhové plotýnky a balí do nich sýry. Jdeme grilovat. Je to mnohem lepší.

To nás rozparádí, beru kytaru, popíjíme pivo a zanedlouho tu jsou zástupci ostatních zemí, zejména Němci, druží se, popíjí s námi a vypijí nám téměř všechno. Kosatnice by se mi rozdala – takže se dopil jak šípkový likér, tak i dost meruňky, piva, vína. Do toho jsme pěli a ostatní národy pěli s námi. Kunhuta byla v šoku, když jsme jí vysvětlili, že píseň Zanedbaný sex znamená, že sex je kaput – podívala se na manžela a šla to rozdýchat do tmy. Spát jsme šli pozdě, ale se závdavkem, jak jsme jako národ podpořili „social life“.

---

úterý 25.7.2017

Předpověď není nic moc, má trošku foukat, máme vyplout a do toho má pršet. To se do puntíku vyplnilo. Exaktně řečeno chčije – což jsem již ráno komentoval písní: Nachcáno – na břehu jezera Lubie, nachcáno – v lodi je víc než dost – zpívejte na melodii Saxány. Za hustého deště vyplouváme, fouká tak 4-5 metrů, zjišťuji, že mapka s trasou a okruhy je kdoví kde – rozhodně ne na lodi. Startujeme na třetí pokus a špionky jsou přilepené k promočeným plachtám.

Ještě, že máme na sobě rybářské kloboučky a nepromokavé bundy – u mě to platí pouze do druhé stoupačky – chci vyvážit loď, levá noha nenalezne popruh, pravá mokrá neoprenka vyklouzne, a já marně sahám po čemkoli, co by mne udrželo a po zádech žbluňknu na potápěče do návětří. Takže suchý klobouček a bunda už moc suché nejsou. Vlastně vůbec. Má drahá pouze vysekává otěže a nevzrušeně čeká, co se bude dít. Kupodivu se rychle vracím, navalím se na lachtana do vody a pokračujeme v plavbě. Vítr slábne, zejména na bílé bójce (tady jsou místo bójek vysazené dýně), což nám s našimi plachtami a trimem bere i poslední naděje na umístění. A vítr zase slábne a přes všechny ty dobré starty okamžitě po houknutí ztrácíme a ztrácíme, ať jedu jakkoli. Navíc jsou změny a skoky větru nepravidelné a dost krátké – točit do nich je docela zoufalství. Ani ostatním posádkám, snad kromě Dušana s Mírou, se nevede moc lépe, takže se potkáváme na bójkách i v cíli. Jenom jednou Honza s Karlem urvou trochu lepší umístění po třicítce – tj. v půlce závodního pole.

My se bijeme vzadu a podivně se rozfukuje, ale už konečně neprší, stoupačky do cíle nám berou sebevědomí, protože tam moc větru nebývá a navíc nás nutí točit lodě na levoboku, což někdy tak tak stíháme – ani na nás neřvou předem, ječí pouze protest! V poslední rozjížďce jsme tam takhle vlítli dvakrát frantíkům a pak je ještě dali do cíle, tak toho protestu jsem se docela bál.

Jdu přihlásit točení za ťuklou bójku (jediná rozjížďka, kde jsme jakž takž jeli dobře), a po protestním čase vidím, že jsem vyzýván dostavit se na projednání kvůli třetí rozjížďce – tam na nás řvali nějací Němci. Jdu na protest. Je tam mladej Němec, tak mu podávám ruku, je tam jury a ptá se, zda potřebujeme jury mezinárodní – oba to zamítáme. Nejdříve on a pak i já ukazujeme na modelech lodiček, jak jsme viděli onu situaci – pamatuji se, jak na nás křičeli protest (ale to dnes řvali všichni na všechny), a že jsme tak tak otočili, abychom jim dali prostor. Pak si tenhle kormidelník pozval asi čtyři svědky a ti také ukazovali situaci na modelech a pak se jich ptal on i já na doplňující otázky. Byly tam i dvě mladé německé holky ze stanu pod námi, ale jejich práce s modely loděk mi připomínala cvičení duševně postižených, zejména kosatnice se kroutila kolem toho stolu a nedokázala se zorientovat. Má obhajoba byla stručná a byla nakonec vyslyšena. Podali jsme si s Němcem ruce a já šel vítězně do našeho stanu. Nebylo žádné vaření, tak jsme pojedli zbytky a stále lilo jako z konve.

---

středa 26.7.2017

Od rána prší a nefouká, takže se čeká na břehu. Na vodu se nejde, poleháváme ve stanu, posedáváme v párty stanu, vytvoříme mezinárodní překlad našich písní, ve čtyři hodiny odpoledne je odpískán konec, což přináší slušný vítr a mezi šestou a osmou to docela konečně fučí.

My jsme v restauraci, hrají se karty a kostky a Němci s Holanďany dělají pohoštění – Nizozemské sýry, bonbony a sušenky a k tomu basy německého piva – jsem pozván od protestujícího Němce na jeho domácí pivo. Tančí se. Bez úspěchu dohazuji Kájovi Ošklivku Betty ze Španělska.

Na závěr už jen sotva a nezřetelně konstatuji, že německé pivo je opravdu hodně silné.

---

čtvrtek 27.7.2017

Na skippers meetingu je jasné, že ve vypsaný ‚spare day‘ se musí končit ve čtyři hodiny, i kdyby foukalo sebevíc. Moc nefouká, ale jdeme na vodu. Po různém přestavování tratě se konečně pískne rozjížďka, vítr je slabý, a tak nám to zase moc nejde, ačkoli jsem přetrimoval loď.

Jede to přece jenom líp na stoupačku. Na zaďáky ztrácíme, vítr jako by ani nefoukal a do cíle skoro stojíme.

Ve druhé rozjížďce je to lepší, ale na bójce pouštím Dušana, jsme zakrytí a tak nás dá asi deset lodí a už to nedoženu.

Jsem opět zklamaný. Jdeme z vody, bereme nože a pivo a hrnec a v altánu krájíme zelí na zítřek. Tři hlávky zmizí jako nic, vaříme ho na ohni a pak odnášíme do kuchyně. Italové se ptají, zda dnes budeme vařit – říkáme, že až zítra, a tak čekáme pozvání na večeři od nich. Fredy připraví gril a já rozkřešu oheň, děláme maso i klobásky, popíjíme pivo, je docela pěkně, neprší. Italové se na všechny vykašlali, tak sedíme v party stanu, hrajou se kostky a povídáme a popíjíme až do noci. Míra koupil rum, a tak si posilujeme alespoň zdraví, když už nám to nejede.

---

pátek 28.7.2017

Je hezky, i když mokro a promáčeno, jak se nad ránem přehnala bouřka. Hned po deváté vyrážíme na vodu.

Vítr je slabý, hodně skáče, takže se nedá pořádně postavit trať. Chvílemi nefouká vůbec, jenom s bouřkovými mraky přichází termika. Občas jdeme sami na břeh, ale vracíme se do silných bouřkových poryvů, deště a krupobití, kousek na severu se hodně blýská a bouřky se točí kolem nás a nad vodou – nelíbí se mi to. P

ostaví trať, písknou start na černou vlajku, jsem hluboko pod loděmi, protože se vítr otočil a utichl, nedaří se mi nastoupat do startu, takže jediná možnost je to otočit se ztrátou dvaceti metrů na pravobok, pofuk nás vytahuje do středu pole, všichni točí a nám to trochu jede.

To je znamení, aby vítr lehl a rozjížďka byla zrušena. Čekáme na vodě a Dušan byl přes čáru, takže je z téhle zrušené rozjížďky DQ. Chystá se další bouřka a jde přímo sem, a když už jsem rozhodnutý, že nebudeme s blesky sdílet hladinu, tak to dojde i komisi a ženou nás na břeh.

Když se mraky rozpustily a hromy dohřměly, vítr byl o trochu stabilnější. Jdeme opět na vodu. Teprve kolem půl páté se jakž takž podaří postavit trať a odjede se zkrácená rozjížďka. Jeli jsme poměrně slušně a neťuknout bójku, tak to mohlo bejt skvělý, takhle nás to stálo dost míst. Přesto to byl slušný výsledek.

Od šesti už i s Dušanem a Mírou jsme na vodě a čekáme na start další rozjížďky, jenže to skáče a navíc je to hodně slabé, tak v půl sedmé to konečně pro dnešek ukončí – byli jsme na vodě, byť s přestávkou, od půl desáté. Kvůli jedné krátké rozjížďce. V kuchyni už Jana s Katkou dělají knedlíky, chystáme pivo a od osmi spustíme naše songy, rozdáváme knedlíky s vepřovým a zelím, je to český Happy Day, Italové si chodí přidávat, ale nejvíc chodí Poláci, kteří se o pivo přetlačují s Faccendou. Zpívají a tleskají s námi a je to podařená akce. Dušan s Mírou odjeli a tak sedíme do noci v párty stanu, pouštíme Pokondry a popíjíme.

 

sobota 29.7.2017

V noci bylo jasno a po mokrých dnech navíc zima. Je tu Broňa s Lubošem, Barča se Šárkou a Mates, Honza i Adéla. Na skippers meetingu informace, že se mají odjet tři rozjížďky s tím, že poslední start je možný do patnácti hodin. To máme radost – pak balit a jet domů! Vyrážíme na vodu. Slušně fouká, konečně se jim podaří zasadit dýně (postavit trať) a za osmi metrů startujeme. Motáme se v rozbitém větru, ale loď jede hezky a bojujeme na slušné pozici, ale ťukáme bójku a tak nás dohání a předjíždí střed pole, než se nám podaří otočit trest. Pokračujeme a pravou stranou získáváme, bojujeme i na dojezdu do cíle a docela se daří. Čekáme opět na stabilnější vítr. Z loďky od Rákosníčka nás fotí Mates a pak se vymění s Broňou. Další start je nepovedený, jedeme od lodě komise na levoboku a jsme vytlačení Italem, jenže se dokážeme procpat na bočáky dopředu, prosmýkat se kolem bójek a nakonec je to slušnější umístění, než jsme vůbec na ten začátek čekali. Opět čekání, vítr skáče, ale napodruhé je rozjížďka houknutá, jsem na místě, kde jsem chtěl – u prámu a točím pod lodě na pravobok, rozfouká se a pomáhá nám to vytáhnout se nahoru.

Tam nám zase vítr pomůže a točíme kolem desátého místa, mezi těmi nejlepšími, Lakschmannanem a Olmou a přichází poryvy, takže jdeme do skluzu a halzujeme a poryvy sílí, sotva to jde ustát a vítr skáče na ten ostrý bočák a je rozbitý loděmi vpředu a jsou velké vlny, spinakr nám protřepává, jenže jedeme jako o život. Stoupačka zase napravo, a i když ztrácíme, jsme pořád v té přední polovině, ale vítr slábne a na další bočák máme zase kliku – daří se vybojovat vnitřní pozice a protahovat se u bójek, ačkoli musím zavřít nějaké holky (Němec co mě protestoval křičí, že jsem měl právo, a že mi to dosvědčí) odskakujeme a pravá strana nás zase táhne, potom zaďák, zdá se mi, že se to stáčí tak jedu levou stranu a prohraju tím zbytečně dost míst – v cíli nás bere Kunhuta i bráchové Vaculovi. Stejně je to nejlepší umístění – takhle jsme měli jezdit pořád a ne poslední rozjížďku! Na břeh, balíme stan i loď. Máme sbaleno a čekáme na vyhlášení, je stále odkládáno, jsme nervózní – chceme jet, dáváme jídlo v restauraci a konečně je tady vyhlášení výsledků.

Je hodně pohárů, až máme pocit, že si je Italové nakoupili a rozdali jako dekorace. Takže je vyhlášení pěkně dlouhé a organizačně obdobné zdejším procedurám. Nakonec připouštím, že na tu větrnou bídu, organizační zoufalství, vlastní závody na takové podmínky zvládli slušně. 

Cesta domů je dlouhá, ale po půlnoci se ještě naše tři lodě setkávají – už ne na bójce, ale před Ústím nad Labem. My už to máme jen kousek – jim zbývají ještě dvě hodiny navíc.

---

Vítr

Celou tu dobu před mistrovstvím jsem se bál jedné věci. Že tu bude fučet, budu viset z lodi, budu jí stavět, když se cvaknu, bude mi zima a vůbec si ten silný vítr neužiju. Dostal jsem za vyučenou. Nefoukalo. Vítr skákal. Říká se tomu kozí dechy a ve společnosti, která si nebere servítky (ano, i takové existují) prostě a česky „sračky“. Za tohohle větru jsem nemožný, a to se potvrdilo. Bez pardónu. A co na tom, že jsem nechtěl silný vítr, tyhle „sračky“ já prostě neumím, a tak jsem odpovědný za naše umístění. Kdo je dobrý, má dobrou loď, nízkou váhu posádky, techniku, nové plachty, tomu to nevadí. Já se nevymlouvám na nic. Ta chyba je ve mně.

 

---

 

Počasí

Doufal jsem, že bude léto, teplo, pohoda, k tomu vítr kolem šesti metrů a já se budu s úsměvem na rtech vracet po rozjížďce na břeh. Ano. Horko bylo. V neděli, než se zatáhlo. Potom v pondělí, kdy nefoukalo (jen moře bylo studené), ale na koupání to šlo. A pak už jen pršelo. Bylo nevlídně. Počasí na hov… nic. Aspoň, že nepropršel stan. Nehořekuji. Mohlo být ještě mnohem hůř. No jo, ale taky si nepískám z radosti!

 

---

Výlety

Viděli jsme moře a koupali jsme se

Prošli jsme Gudowo a ochutnali místní pivo

Vyjeli jsme loďkou po jezeru. U nás by byla chata na chatě, rybářů mraky a spousta krámků pro turisty – a tady jsem si ani nikde, kromě Gudowa, nedali pivo. Přitom jezero je tak rozsáhlé!

Projeli jsme Německo a Polsko a viděli, jak jsou lidé stejní, ale i to, že doma je prostě nejlépe

---

 Večírky a party

Španěláci se pochlapili a udělali grilovačku – tak to s cení

Francouzi: co to je slaná palačinka? Kde jsou žáby, šneci a škola gurmánství a gurmetství? To bych tedy od vás čekal mnohem víc! (no, čekal jsem i to, že mě budete protestovat, takže to beru, že jsme srovnaní!)

Němci, Holanďani – jako opít mě, dát mi sýry jako satisfakci za protestování? Nakonec jsme s Helmutem vycházeli, Kunhuta snad nebude mít „zanedbaný sex“, Peter nedopadl špatně, Ulrich nám dal sponzorské dárky – ale do hajzlu – co jsme to za Evropu, když už nemáme ani Bratwurst?!

Italové: Ital nezná ten zázrak, a tak mu chátrá tělo! Bohužel i mozek – čekal jsem aspoň pizzu, nebo lasagne, no a i snad i špagety – ale vy jste takoví evropští vyžírkové nebo co!? No jo, jste!

Ostatní národy: hamba mluvit – zejména angoláci se místo chlubení anankondou mohli vytasit s nějakými brouky!

Češi: skromně pochválím náš národ – jsme nejlepší, zejména ženská část výpravy – sice to neumíme na lodích, ale jiné aktivity jsou naší doménou: jídlo, pití (speciálně se jedná o pivo, víno, slivovici a další alkohol), zpěv – škoda, že nebyly ceny v těchto oblastech, tady bychom si odnesli jednoznačná prvenství, zcela nezpochybnitelná!

---

Organizace:

Piotr Jermak měl podnikatelský záměr. Nakolik mu vyšel netuším, ale za mě to bylo v pořádku, na rozdíl od organizace závodů – tam byl „a little problemz“… Za počasí a vítr nikdo nemohl. Za ostatní ovšem polští kamarádi mohli zcela určitě! Je tu jedna pochvala – svačiny na vodě – musím říct – děkuji!

---

Poděkování:

Jana – spolupracovala na pohodě posádek

Karel starší – podpora na vodě: mělo to mouchy, ne vždy byl na blízku, ale s ironickým humorem, jsme ho přkřtili na „Rákosníčka“, protože loďka byla často zaparkovaná kdesi v rákosí, pokud zrovna, beznadějně nepohyblivá, nepřekážela závodícím lodím. Podpora v člunu byla přinejmenším morálně skvělá a jsem rád, že to s námi Karel absolvoval.

---

Faccenda:

Nečekal jsem, že stane na stupních vítězů, když jsem viděl jak trimuje loď (vypadalo to spíš jako parodie), ale jemu se podařilo se dostat na bednu. A taky sežrat nám kvanta knedlíků, zelí, vepřového a vypít dost piva. No dobře, ale příště se budete muset víc snažit, pane doktore, pardon, konstruktére!

---