Krkonoše 19.-22.5.2016

pátek

Směrem na Sněžku ze Špindlerovky cestou polsko-českého přátelství začíná dost pršet. Občas je to i s kroupami, které s výjimkou jelítka a prdelačky extra nemusím. A tudíž ani za krkem. Stejně tak kamenné cesty – trpí tím jak kotníky, tak chrupavky, ale co nadělám, když už po té cestě jdu. Tak jsem se za zesilujícího deště vyšplhal na Sněžku a tam, v rotundě, chcete-li, v kapli slyším zpívat sbor píseň Ach synku. Nakouknu dovnitř a byl to polský náboženský song na téma ‚když nebudu extra moc šidit a moc krást, tak se dostanu do nebe‘ – a to mě utěšilo. Stál jsem pod stříškou, vrchol nejvyšší naší hory dost zalidněný a o to víc cedilo. Když jsem obhlédl oblačnost na nebi, rozhodl jsem se, že to k Luční do místní restaurace a pivovaru není tak daleko. Tam už crčely proudy, ale cestou podél Bílého Labe ke mlýnu ustalo a udělalo se poměrně hezky. Tohle údolí je jedinečné, ať červenými skalními deskami, labskými vodopády, perlami vody v kleči, ale takovou milou a zároveň tajemnou až děsivou opuštěností v klínu mezi Šišákem a Studniční – za nepřízně počasí o samotě – jaký strach a jaké velebení přírodní síly. Přítok u Mlýna má červené kameny. A luční kvítí je tak jarně osvěžující. A dnešní šlapání tak něco kolem dvaceti kilometrů.

sobota

Koloběžkou je to z kopce asi deset kilometrů do Špindlerova Mlýna, a stojí to za to – mám tenhle sjezd rád. Lanovka na Medvědín. Krásný výhled – panoramata zdejších kopců, ale i sjezdovek. To není ale nic proti výhledu cestou na Vrbatovu boudu – je vidět celé Čechy od západu po východ – Ještěd, Ralsko, Bezdězy, Hradecko a nalevo zakrývá Černá Hora hory Orlické. Od mohyly po labskou jsou tu davy, zejména u vodopádů. V prameni Labe je sněhová krusta – jazyk sněhu se stále plazí až do té skruže. Opět po červené – na rozdíl od loňska jsem krásně, i když trochu fouká, ale ty výhledy stojí za trochu té cesty. A myšlenky na ty, které zde překvapila změna počasí – a to fatálně. Dokud si to člověk nezažije (a pokud možno nepřežije), tak je to legrace. Letošní cesty mají nádech vody – nejen dešťové, ale té pramenité, svěží a zurčící. Šlapání bylo tak odhadem šestnáct pohodových kilometrů.