Kozákov 1.-3.4.2016

aprílový bosý vandr

pátek 1.4.2016

Celé dopolende lilo, ale je hezky, když vyrážíme i s Ťavou do Turnova. Jdeme na autobus, že tam bude Bobo, ale ty se blíží teprve k Boelslavi. Takže dojíždíme do Loktuše, kde je „Na Špici“ už Slim, Káča a Adam. Přijíždí Bobo s Majdou a Hermínou. A za chvíli o Bobr s Bětuškou. Akorát se stmívá, když docházíme do kempu. Dohadujeme se, kdo a kdy a s kým tu kdy byl – Bobo tvrdí, že to bylo před dvaadvaceti léty. Oheň a jídlo je za chvíli, takže můžeme hrát a zpívat. Jenže jak už to bývá, každej je muzikant a máme dvě kytary a mandolínu a tak tím to naše hraní a zpívání trochu trpí – je toho prostě moc. Je kolem nuly, jdeme do spacáků a nad námi, skrze stromy, mrkají hvězdy a zbytek plamenů se okrově odráží od skály za naší hlavou. V noci je chladno a je slyšet výr.

sobota 2.4.2016

Je nádherné ráno, užívám si čerstvou vodu v potoce a zpěv ptáků a slunce prosvítající mezi stromy a modré nebe. Dohadujeme se Šíšou, kde se sejdeme. Maskujeme věci v lese, Ťava mi radí, abych opticky rozbil tvary našich věcí a tak házím kmen na kytaru a opticky ji rozbíjím. Jdeme dolů a hřejeme se na louce. Pak začíná výstup, probíhám terénními vlnami a skalkami, abych viděl i něco dalšího, fotím květiny. Pod tou další loukou uprostřed si zouvám boty a jdu bosý. Kamínky píchají, ale zvládám to. V loužích jsou žabí vajíčka, louky začínají kvést. V lomu se dají nalézt drahé kameny, ale já místo nich nacházím ulomené kladivo. Tak ho beru a vynáším až nahoru na Kozákov, kde už je Šíša. Pojíme a vylezeme na rozhlednu. Nesu Šíše batoh a jdeme dolů, směrem na Klokočky. Samozřejmě, jak Jahoda splete cestu, tak se trhám a hledám svou vlastní, včetně zkratky. Nádhera. Pak ležím a usínám na slunci a čekám na ostatní, až přijdou z hřebenu. Pokračujeme přes Vesec a na Klokočí a já už zase zutý. Zima na nohy není – je to příjemné a skvělé. I když to trochu bolí! Jdu ještě s Bobo a Majdou v Klokočí do „Hasičárny“ a pak schody šplháme nahoru do skal za ostatními. Pak jdeme hřeben na Rotštejn. Z něj jdeme dolů mezi domky a loukou do Loktuše. Večer jsme unavení a vařící u ohně – vyprávěnky a historky tu jsou, ale nehrajeme – to jen Slim se pokoušel zahrát pár písniček na mandolínu a kytaru. Vítr cuchá koruny stromů, oheň zavane k našim hlavám, ale hvězdy svítí a blikají a je krásně – nemůžu se toho nabažit. Noc je teplejší.

neděle 3.4.2016

Ráno na nás řve nějaký „šplhavec“ – asi datel nebo strakapoud. Snídám krkovičku, co jsem si ušetřil od včerejška a dojídáme Šíše „nugetu“. Vypálím v ohni kladivo. Zaléváme ohniště, uklízíme dřevo a jdeme k Rotštejnu – já s Ťavou jdu spodem a opět schody nahoru. Po zastávce na občerstvení ležíme na skalách vyhřátých slunce, vysokých a s rozhledy. Jdeme po červené – skalami a skalními zářezy. Přes Rohliny k Jizeře a podél ní až do cukrárny.