69,79km

Krásný a nepromarněný den. Prvních třicet kilometrů jsem ujel s průměrnou rychlostí 18,3km/h a to docela na pohodu – vlastně mě k tomu tempu přiměli dva ledabylí cyklisté, když jsem si řekl, že se jimi nenechám dojet až to Dívčic, a pak jsem už jenom držel rychlost až na Hlubokou k Munickému rybníku. Tam jsem si užíval vlnami zčeřenou hladinu a litoval, že takhle hezky nefoukalo minulý víkend hned vedle na Bezdrevu. Dnes jsem ovšem měl jiný plán – Národní myslivecké slavnosti. Teprve když jsem viděl houfy lidí v zelených sakách, zelených vestách, nebo v maskáčích a se zelenými plstěnými kloboučky s pírky a štětkami, mi došlo, že vlastně o myslivce nestojím, že je ani nějak nemám rád.

tady každému došlo, že myslivci maj malý ptáky….

Několik mužů v zeleném trénovalo střelbu s laserovými brokovnicemi. Stánky s parohy, jídlem, pivem, obojky, vábničkami a spousty serepetiček. Do toho pěla řízná dechovka. Dal jsem tedy pivo a sledoval ty postavy, zašel se podívat na „Dámu v sedle“ – na valachovi se tam projížděla žena převlečená v historickém kostýmu a na bočním sedle, mně stačila chvilka a víc jsem nemusel. Šel jsem do zámeckého nádvoří. Kromě stánků tam byla soutěž ve vábení zvěře vyjma jelenů. Že jsem si nekrápnul do trenek při „vábení lišky na úzkostné vřeštění zajíce“ přisuzuji jenom náhodě.

tohle vábení bylo na svěrače náročné!

A tak jsem jel do Munic, dobrý oběd a jel jsem na Zliv a na nádraží jsem si zakoupil jízdenku do Strakonic – chtěl jsem zpáteční, tak jsem dostal do Protivína a odtud zpáteční Strakonickou – a teprve potom mi ta milá pokladní prozradila, že je tam výluka a budu se s kolobkou trmácet autobusem.

Zliv

A to se stalo, vlak byl v pohodě, v autobusu jsme v zatáčkách s koloběžkou bojovali až do Strakonic – rád jsem vyjel až k pivovaru na „Pivovarskou pouť“ – hrála tam hudba, dal jsem kelímek piva, chvíli poslouchal a pak jel pomaličku davem podél vody a pozoroval neckyádu, a to za dalších dechovkových písní. Na nádvoří i na stejdži dole už to nebylo moc ono, nějak mě to nebralo, autobus-vlak jel za necelou hodinu takže jsem na to šlápnul a vracel se po svých, bylo tam pár kopců náročnějších, ale také pár sjezdů – až 65km/h jsem dal, a tak jsem nelitoval propadlého lístku. Sprcha a znovu do Strakonic na Buty. Chápu, blbě nazvučené, ale i to hraní nic moc – ne, že by jim to nešlo, ale myslím, že nejen já, ale většina diváků si to moc neužila, ačkoli jinak byl ten můj den pestrý a jak jsem napsal – nepromarněný.