Jedna z věcí, kterými se lišíme od našich německých sousedů je prožívání vánočních svátků. U nás je to honička s dárky, přejídání cukrovím, kaprem, salátem, po svátcích hned husa, krůta a k tomu všemu různé druhy alkoholu a hlavně to všechno stihnout. Němci na to jdou jinak. Mě se líbí, že pro ně začínají svátky v prosinci, na trzích, kde se potkávají a popíjejí spolu „glühwein“ – svařák (obzvláště zdatní jedinci pak „glühbeer“ – horké svařené pivo, které vás vyléčí z optimismu), ale hlavně spolu hovoří, baví se a užívají si, k tomu klobásy a jiné pochutiny, stánky jsou obklopené – je to čas setkávání a zájmu o druhé. To se mi líbí. Norimberk by nebyl výjimkou, nebýt, tak jako i v ostatních městech, obležený turisty z Čech i Polska a jiných slovanských zemí. Obzvlášť zde to bylo patrné, myslím, že to narušuje ten pravý německý koncept a doufám, že si to nenechají rozbít – vypadá to, že snad ne. Já si užil nejen glühwein, ale také glühwhisky u stánku skotů, kde jsem pořídil tak nádhernou čepici, že ji nesmím nosit ven. Asi nejlepší byla místní originální Feuerzangen bowle – tam jsme se vrátili několikrát. Obhlídka hradu ale i Dürerův zajíc. Sousoší na náměstí kousek od vstupní brány – sedm smrtelných hříchů. Norimberk – město, které znám, i lidé, kteří se naučili družit a sdílet svátky. Nicméně mi zrušili oblíbený lokál „U satana“, který se tak nejmenoval, ale vypadal tak. Takže jsem ho nahradil novým lokálem, ale už to není ‚jak to bejvávalo‘.