Tu pozvánku mu vnutil Robert na Římově, a jakmile jsem zjistil, že se mi to s ničím nekříží, tak jsem rád jel na tuhle českou kopii Bodnikova Killturnieru – protože tohle střílení mám rád – není pro ledaskoho. Na trati jsem čekal než mne našla Helena s Hanušem, takže nám ostatní trochu utekli. I tak jsem dal muflona i posléze datla do zóny a stejně tak i bílého vyjícího vlka. Něco málo jsem ztratil, ale začátek vyšel! To kachničky jsem nedal. Rys z houpací lávky byl masakr, přesto zóna a aut nebyly žádná ztráta. Zato oba flu-flu nahoru do koruny stromů na jestřába šly jenom do polystyrenu. Podél cesty jsem trefil bažanta a šlo se na medvěda z posedu. Oba výstřely do zvířete – na tak těžkou vzdálenost a zakrytí – normálně bych se radoval, jenže tohle prostě byla ztráta. Opravil jsem si to na srně z kopce a pak na prasátku. Černobílá gazela do kopce mi jednu zónu přinesla a také jsem trefil oběma šípy sovu – to bylo těžké – v tom lískoví! Skrytý medvěd mezi stromky dolů ji také koupil. Nedal jsem samozřejmě ptáka na kmeni stromu. Vylepšil jsem se na ježkovi – aspoň jedním šípem, potom v pohodě dva těsně vedle sebe v zóně na krocanovi. Srna byla náročná, zakrytá, ale dal jsem také obě. I psa skrytého v houští se mi podařilo, stejně jako ležící srnu. Pak se to již horšilo – rosomák byl za mínus, stejně tak lasičky. I v potoce se mi nedařilo. A netrefit letící prase ani jedním šípem byla ostuda. Do toho nás všichni honili, byli jsme v tom vedru poslední. (Helena hledala šípy, nespěchali jsme). Ostatní po obědě vyrazili na trať a my tedy bez odpočinku a jídla jsme dali další okruh. Šli jsme rovnou na flu-flu jestřába – měl jsem radost – trefil jsem ho dobře. Pak už bažanta nikoli a stejně tak jsem se trefil do stromu u medvěda. Srnu jsem dal, i prasátko, ale pak už jsem byl psychicky marný a lítalo mi to všude možně – když jsem na srně v mlází poslal šíp kamsi do hlubin lesa, věděl jsem, že už toho moc neudělám. Ještě jsem pár bodů dal, tedy pěkné bylo to jedoucí prase, pak i muflon, ale už to za moc nestálo. Ani jsme si nevystřelili na „šťastný šíp“! Ještě, že nám Robert donesl na trať pití – bez jídla to jakž tak šlo. I tak jsem v naší kategorii udělal nějaké ty body a došel si pro cenu – domácí klobásky – moc dobré. Pokud jsem mohl, tak jsem trať a nápady chválil – Licoměrským se to setsakra moc dobře povedlo! Když to vyjde, pojedu znovu!