Mlýny  – vypráskanej závod jako vždy…

První den nefouká, respektive na první rozjížďku jo, ale to jsem promeškal start. A jak se to stalo? Vyjeli jsme s Vaškem brzy, foukalo tak 4-5 metrů a tak jsme trénovali spinakr, halzy a pohyby na lodi až  startovnímu dvojstěžníku. Byl zřejmě čas (moje hodinky jsou synchronizované s oblastí mostecké hnědouhelné pánve), tak jsme trénovali obraty s tím, že až budou houkat, pojedeme ke startu – takže odstartovaly tři lodní třídy, aniž bych slyšel jediné zahoukání ze startovní lodě. To mě zmátlo – neodstartovaly totiž ani další lodě z oněch lodních tříd. Nejhůř to nesl Karel a ten tedy dost řval. Mě to sice mrzelo, ale byla to moje chyba – ačkoli ani vlajky na dvojstěžníku nebyly moc vidět. Když tedy všechny 4 Vaurieny z 11 přihlášených dokončily první rozjížďku, vyrazili jsme do druhé. Mezitím vítr slábl. Ani svůj start nepovažuju za optimální a dva obraty do špatné změny způsobily dost ztrátu, takže když na červené zrušili rozjížďku, byl jsem poměrně rád. Kupodivu jsem signály z lodi slyšel až na té bójce, zatímco ty první startovní vůbec. A po nějakém čekání, když jsme se vrátili k dvojstěžníku, zrušili další rozjížďky pro tento den a tak jsme se táhli na břeh. Valná hromada proběhla v pohodě, až na to, že Karel šel na kobereček – disciplinární řízení za svůj vulgární nesouhlas. Naštěstí byl burčák a pivo a gril a zpívání, tak se to dal ten dnešní výkon kompenzovat.

V neděli od rána foukalo – osmička stálá, takže to byl trochu boj, proto jsme v první rozjížďce netahali spinakr, ale to nás stálo 1-2 místa. Tak v druhý, kdy byl stabilní vítr kolem 7 metrů jsme ho tahali a hned to bylo 5. místo a to ještě asi o dvě délky za Michalem a Hankou. V další rozjížďce přifouklo na deset, v nárazech k patnácti, ale na červené jsme byli zase pátí a chtěli to udržet a tak šel nahoru spinakr a loď do skluzu, pak jsme i odhalzovali, jenže přibouchlo a udělaly se vlny a to nás rozhoupalo a cvaklo do návětří. Loď šla na hříbek, stěžeň do bahna a vypadla ploutev. Naštěstí se Vašek potopil a nacvakl ji do kastle, já ji vytáhl a dělal mu kotvu, než loď otočil – jenomže spinakr na stěžni se v tom bušáku nafoukl a loď se opět poroučela na hříbek. Tak ještě jednou, stáhnout spinakr. Do lodi a jedeme skluzem dolů k bójce, sice poslední, ale Vašek převazuje lana dáváme to do kupy a to v situaci, kdy jednak hrozí halza a bójka se blíží – naštěstí stíháme a jdeme do obratu a i když poslední tak ještě stoupáme. Na červené jde loď ihned do skluzu i bez spinakru a musíme stejně jet ostřeji než na zaďák. I halzu zvládáme a jedeme do cíle – dojeli jsme – sedmí – víc lodí tu už není. A další lodě opouštějí trať.

Čekáme na start – minuta do signálu a já otáčím, ale v těch více ež metrových vlnách mě to zhoupne zpátky, kormidlo je bez záběru ať dělám co dělám a i přes druhý pokus mě to hodí na Fredyho a udělám mu hezkou díru do trupu – to mě tedy dost mrzelo! Ale startujeme – poslední, bojujeme, visíme z lodi, jako již celý den, rveme se s větrem, vlny jsou větší a větší, cucklapky jedou naplno a vodní tříšť máme v obličejích. Ještě nejsme ani ve dvou třetinách stoupačky a zase se při obratu cvakneme – to jsou ty vlny a blbý poryvy větru – ale už máme cvik a loď je ve chvilce obrácená, nalézáme a pokračujeme! Křičím do toho větru „To je všechno co umíš!!????“ Ne, není – při dalším obratu už skoro u bójky se cvakáme znova a je jasný, že to bylo ponaučení – jsme beznadějně poslední a nedokážeme si už pozici vylepšit, tak se táhneme v těch vlnách a silném větru na břeh. Prostě Mlýny jsou Mlýny…