Flensburg – nejsevernější přístavní město Německa na Baltu, u hranic s Dánskem… cítím tu studený vítr, fučí a já si představuji námořníky v huňatých svetrech, s teplými čepicemi, jak stoicky vzdorují tomu počasí, jak ho prostě jenom přijímají a vyplouvají na moře…
a lodě – to je věc, co se do mne probourává – já cítím ty vlny a svistot větru v lanoví – jen se podívám a vím – jak se na které lodi pluje – a už mi to tahá za srdce… a já pak viděl jeden starý obraz – to město před mnoha a mnoha desítkami let, nemoderní, neomlazené – s křivými domky na břehu téhle zátoky – a lodě na hladině – s vratiráhny vztyčených plachet – a já to cítil – i po těch létech, tady na nábřeží, kde už místní jen jezdí na kolech a běhají a nebo spěchají do restaurací…
– ale já tam stál – lomcovalo to se mnou jako ten ledový vítr – a ty příběhy, co se do mne tím studeným větrem vonícím solí nasákly…

a padala tma, vítr fičel a mě záblo v tomhle maximálním přílivu – ale já sem musel – bylo to v naprostém kontrastu a já to potřeboval – Severní Moře, jiné, než Balt, ale hlavně úplně jiné než Pacifik před třemi týdny… ve mně se promítlo, že jsem úplně u jiného moře – ale stejně mi ty vlny zase učarovaly a ve mně se rozpínaly pocity…

a šel jsem těmi místy, kde Beatles v Hamburgu skládali ty nejlepší písničky, kdy je ještě nikdo neznal a bavilo je to tak, že by se za to prodali – a pak se za to prodali – a za ty davy fanynek – stejných, jako ty mladičké prostitutky co tu stojí na St. Pauli…