Pátek 7.8.2015
Na Maře stavíme stan, ještě loď a s Honzou Hlavsou prohlížíme plachtu a sedíme se zapadajícím slunce a hovoříme o zapadajícím vaurienistickém jachtingu. Potom už přijíždí Formánci a tak dáváme s Katkou, Fredym a Adamem s Andreou a Rebekou pivo, víno a k narozeninám borovičku u nich v altánu za plotem. Přijíždí Vaculovi a taky Kuba s Luckou a s Honzou a s nimi sud. No, moc hezkej večer – ale radši jsem šel spát dřív, než by byl až příliš krásnej, přestože zítra nemá foukat!
Sobota 8.8.2015
Ráno sotva připravíme loď – kupodivu ve dvanáct startujeme! Nikdo to nečekal, ale docela fouká, sice slabě, ale jde to, dokonce čtvrtá rozjížďka je chvílemi kolem 5-6m. Jinak vedro asi pětatřiceti stupňů – máčím si čepici a se i koupu mezi rozjížďkami. Pijeme vodu a víno, ale hlava bolí i tak. Je 5 rozjížděk, nejezdíme špatně – dvě šestky, 5, 4 a hezká trojka ve druhé rozjížďce. Plachty docela táhnou, ale co se stalo ve čtvrté rozjížďce, kdy na stoupačku ta loď náhle přestala jet, nechápu. Usmolili jsme, co šlo a tak průběžné páté místo je docela úspěch v této konkurenci. První je absolutně Milo, pak Adam s Rebekou, Honza Hlavsa s Kájou, čtvrtý je Palo Růžička dva body před námi. Za námi kluci Vaculovi o dva body a pak Formánci o čtyři. Vše i se škrtačkou. Sotva se ploužím – ostatní na tom nejsou o moc líp. Máme úpal, pijeme pivo, i ve vodě, kde se koupeme, ale já chodím i do studené sprchy, kterou si přidávám stejně jako skvělej guláš a pivo. Přesouváme se k Adamovi za plot. Během sázek dopíjíme Bernarda a já hraju na kytaru – baví to nejen mě, ale i ostatní a taky jakéhosi kolemjdoucího Milana, který mě vychvaluje – nemusím být ani moc skromný, abych ho nebral vážně. Jdeme spát pozdě, ale ne tak pozdě, jako chodíváme…
Neděle 9.8.2015
Ráno nefouká, a tak jsme blažení. Dokonce začínáme balit a nosit věci do auta, jenže komise jde na vodu, kde trochu fouká. A tak neděláme kůžičky a vyplouváme taky – soulodíme, koupeme se a popíjíme – české lodě jako jedna. Takže když jsme se odpojili a vyrážíme zpátky na břeh, protože poslední start má být nejpozději ve dvanáct, tak přesně pět minut před tímto časem startují. Ačkoli bývám na startech docela dobrej, tak se dostávám nad a jsme přes a tak se vracíme – někdy se holt stane – první stoupačka je beznadějně poslední, jenže už na zaďák a další stoupačku si bereme několik míst zpátky a v poslední bojujeme ze všech sil, navíc Vaculovi ťukli bójku, tak je bere Fredy a my doháníme. Na poslední červené jsem nervózní – když Vaculovic vezmou Formánky, tak nás celkově dají – a na bójce je Fredy pod nima, ale točí na levou a kluci to musí risknout, krátkej rychlej obrat a znovu dotek bójky a to je konec. Dojíždíme za Fredym, jsme celkově pátí, nic jsme neztratili a nic nezískali – jen škoda mého špatného startu – mohli jsme aspoň zabojovat o lepší místo – takhle jsme se báli zhoršení. Celkově ale moc hezké a příjemné závody i když nefouklo moc – pro mě akorát – mohl jsem zkoušet a nastavovat plachty bez velkého tělocviku.
Nejnovější komentáře