Za pět let se tohle místo změnilo. Lidé jsou méně přívětiví, je tu pořád mnoho turistů, ale mnohem víc je tu globální tretkové masáže. Ceny vyšší. A nezanedbatelný nárůst imigrantů – jsou nejen v centru, ale i na periferiích a různé propojení barev a kultur se promítá na zanedbanosti typicky anglických domků, promítá se do výkladních skříní obchodů a změny kultury. Tou nejviditelnější je špína, zápach a všudepronikající nepořádek. Ne jen v centru, ne jen na periferiích, prostě všude, kam jsem se podíval – ulice čtvrtí, parky, dopravní prostředky všeho druhu, restaurace, hospody, obchody, zákoutí. Je to neudržitelné. Chápu, že řešení se snaží mít ve volebních programech před volbami v příštím týdnu všechny strany. Ale pozitivum – během této cesty se narodila princezna. Kéž by měla pěknou budoucnost, a kéž by britské království nalezlo cestu nejen moderní, ale také v zachování hodnot a tradic. Zatím to vypadá jako velká loď plující setrvačností do stále větší mlhy.
Čtvrtek 30.4.
Posádka letadla se s námi žertovně snažila komunikovat, zatímco dva technici se snažili opravit klimatizaci letadla. Nakonec to nějak zafačovali a tak jsem poprvé při přistání prolétal duhou.
Ilford je čtvrtí velmi pestrého přistěhovalectví, což tedy u typicky britských nízkých řadových domků působí velmi kontrastně. Ostatně tyto domky a bydlení v nich je na rozdíl od českých domů velice útlé a rozměrově skromné.
Pátek 1.5.
Slušný hotýlek s minipokoji, ale čisto, uklizeno, wifi zdarma. Ranní běh – špína v ulicích připomíná okrajové části severočeských měst. Metrem na Banks – vagony jsou obsazené různobarevnou směsicí rezidentů i výletníků. Vzhledem k blížícímu se porodu Kate je tu mumraj ještě větší než obvykle, pokud to ještě lze a to není můj šálek kávy. Tradiční tržiště a také tradiční památky jsou obsypány hrozny turistů, mezi kterými zoufale „joggingují“ a proplétají se místní.
Temže rozhoupaná do vln větrem a náplavky jsou plné odpadků civilizace.
Na Westminster Bridge skořápkáři jako bývali i v Praze.
Prvomájové parky a trávníky plné květin.
Houf lidí a spěch; u Buckinghamského paláce kempují novináři a televize – porod se blíží. Piccadilly trápí zácpa turistů a dopravních prostředků, přetlačuje se do Soho. Fish and chips jsou ale tradiční – už jsem tu na nich byl. Oxford street plnotučná jako vždy.
Sobota 2.5.
Nákupní turistická horečka sobotního tržiště na Camdenu – nejlépe z toho všeho je mi na koňském trhu, tam dole, kde to voní indickými tyčinkami a je tam bazar posbíraných cetek – lépe než tam nad kanálem s moderním tvořivým uměním, kterému nerozumím a nechápu. Jinak samozřejmě tretky pro turisty. Hodně lidí, hodně návštěvníků a prodejců – emulze smlouvání, extrakt trhovnictví tržní ekonomiky.
Primark u Hyde parku, ale demonstrace – dívky se svlékají do plavek, aby ukázaly, že již nyní jsou „beach body ready“ – v té zimě – aktivistky a aktivisté. Hospoda v Ilfordu – točené pivo a burger managera – konečně něco slušného, typického a nešizeného. Včetně cen. Atmosféra kouzelná, hospoda voní, pivo je plnotučné chutí i vůní. Tohle je pravý Londýn.
Neděle 3.5.
Ploché deštivé prázdné ráno v Hyde parku, věkovité platany u staré policejní stanice.
Na Speaker corner se slovně mezi sebou bijí zastánce křesťanství i zastánce islámu a do toho postávající lidé vedou své nedělní náboženské polemiky. Okolo proudí davy se svým globálně-konzumním životem. Autobus do Camdenu brzdí v zastávkách lepších čtvrtí, spoutaných mezi kanály a parky, ale i tady je život schlíplý a špinavý. Z Camdenu na Trafalgar Square placením uličkami – o rýhy v mraveništi a pod sloupem s admirálem Nelsonem se dívám na dlouhý plášť Henryho Havelock a diagonálně na bronzovou kostru koně. Servírka v čínské čtvrti se nás snaží ošidit jak na účtu, a ani jídlo není extra. Na Denmark street jsou ukrutně drahé obchody s hudebními nástroji, to cesta po břehu Temže je zdarma, sice špinavá, ale má své kouzlo pro milence a skejťáky a nejvíce pro toulavé nadšence s aparáty na krku.
Tower Bridge stále stejný, raději vnímám lodě v kateřinských docích – alespoň některé z nich mají půvab moře a dobrodružství.
Pondělí 4.5.
Suma sumárum vychází londýnská čtyřdenní doprava na stejno jako letenky. Autobusy vychází levněji a nejlépe je pohybovat se pouze ve vnitřních zónách. Anglická snídaně, anglický čaj i pivo zůstávají tradiční – asi je stráží londýnské oko. Stansted je milé, střízlivé a přitom rovnoprávné moderní letiště, ačkoli doprava do města není zase tak moc levná. Odbavení rychlé a efektivní.
Nejnovější komentáře